Z muzikálů, které byly ještě před pár týdny komerčními produkcemi a jejichž hlavním cílem bylo podle jejich producentů generovat zisk, se staly progresivní divadelní scény, které si rozhodně zaslouží podporu z veřejných peněz. Jak se to stalo?
Umělci se bouří proti tomu, kolik jim chce pražský magistrát dát peněz na tvorbu a prezentaci umění. Před dvěma lety byly bouře také – tehdy ale protestovali jiní umělci. Dnešní buřiči ty bývalé obviňují z toho, že magistrát podle jejich požadavků nastavil kritéria rozhodování. Stejně jako před dvěma lety chtějí ti, kteří si připadají poškození, změnu systému. A stejně jako před dvěma lety jim to úředníci z magistrátu slibují.
Nespokojení podnikavci
Nespokojení jsou opět hlavně divadelníci. Minulí kritici spojení v tehdy vzniklé Iniciativě pro kulturu kritizovali neprůhlednost systému a fakt, že o penězích rozhodují jen úředníci a politici. Apelovali tehdy na primátora, aby projekty mohli posuzovat i lidé z oboru. Vzniklo také sdružení, které s kritikou magistrátu nesouhlasilo (Future Culture).
Dnešní kritici jsou poněkud vztahovační a apelativními projevy dávají najevo, že odborníci v komisi jejich divadlo nemají rádi, neboť pro ně není dost umělecké. Říkají, že kritéria pro rozhodování jsou jen obecná a nepřihlíží se k hospodaření žadatele. Další chápou údajnou nepřízeň komise jako útok na soukromé podnikání a v pozadí vidí, jak jinak, bývalé členy KSČ. Argumentují také údajnými vazbami členů magistrátní komise na příjemce grantů. Zmiňují přitom Iniciativu pro kulturu – největšími příjemci několikaletých grantů však jsou Rock Café, Roxy a Palác Akropolis, jejichž zástupci stáli u vzniku Future Culture, která také nominovala své zástupce do poradní skupiny primátora. Právě z této skupiny postupně vzešla grantová komise. Z pohledu pozorovatele zvenčí se může zdát celá anabáze poněkud komická. Dostávají peníze daňových poplatníků na své projekty (či jak říkají někteří z kritiků grantů – na své podnikání), pro které se svobodně rozhodli riskovat, a ještě jsou nespokojení.
Praha udílí granty na kulturu od roku 1995, až do loňska ale chyběla jasně definovaná kulturní politika. Neprůhlednost rozdělování grantů vyústila koncem v roce 2005 v kritiku z řad jejich příjemců. Praha tehdy námitky vyslyšela, primátor požádal obě vzniklá sdružení, aby nominovala své zástupce do jeho poradních orgánů, a připravil několik workshopů. Těch se až na výjimky ale dnešní kritici kupodivu nezúčastnili.
Zase ta divadla
Loni byla poprvé při rozdělování podpory uplatněna nová pravidla a přes některé výtky byl po oznámení výsledků klid. Stejně jako loni i letos se zvýšil rozpočet na granty – letos se rozdělí přes 66 milionů. Se čtyřletým grantem pro Činoherní klub Praha použije více než 83 milionů korun. Se sumou na víceleté granty schválené v minulosti to bude 173 milionů (loni 166 milionů). Peněz to není málo, to přiznávají i nynější stěžovatelé. Jen se jim jaksi nelíbí, že je dostává někdo jiný...
Trochu zmateně působí z úst kritiků připisování výsledků grantového řízení jen „umělcům“ v komisi. Komise je složena ze zástupců města a odborníků, při posuzování žádostí jsou vytvořeny dvojice, které ostatním členům vždy představí část projektů. Je tedy poněkud zvláštní, jak moc se divadelní principálové navážejí do odborných členů komise, zatímco o zastupitelích říkají, že „jsou v těžké situaci“, ale vidí u nich „snahu systém napravit“. Navíc je rozhodnutí komise pouhým doporučením.
Jak minule, tak nyní se bouří téměř výhradně divadla. Je divadel v Praze moc? Je jich přes šedesát, to nemá obdobu v žádném evropském městě. I přes údajnou nepřízeň Prahy je však lidé stále navštěvují a žádné nekrachuje. Největší suma z pražských grantů jde letos do divadla – skoro 54 procent; na výtvarné umění, hudbu, tanec a další žánry připadl zbytek. Divadelní síť je ale výjimečně hustá i v celé zemi. Ročně však do českých divadel přijde pět milionů diváků – to je kupodivu několikrát více než na první fotbalovou ligu. I přes velkou zálibu českého diváka v jeho oblíbené kapličce ale nebudou v rámci grantů nikdy podpořena divadla všechna. Pokud přijde na magistrát přes 550 projektů a souhrn požadavků činí 335 milionů korun, tedy pětkrát více, než chce Praha rozdělit, vždy se bude muset diferencovat.
Zpěvák Janek Ledecký, zastupující dnes Divadlo Kalich, podpořil svoji nespokojenost s grantovým řízením slovy: „Prachy, o ty my se nemusíme bát, ty si umíme vydělat. Jde nám o rovné podmínky na trhu.“ Pro argument, že o peníze nejde, svědčí i inzerát Divadla Ta Fantastika v Lidových novinách, v němž si stěžuje na malou podporu své činnosti od města. Cena tohoto inzerátu přitom dosahuje 200 000 korun bez DPH.
Úkolem grantového řízení ale jistě není vytvářet tržní prostředí. Podpora města (i státu) směřuje tam, kde tržní prostředí nestačí, což kulturní politika Prahy deklaruje, tedy k projektům s výrazným uměleckým přínosem, objevností své dramaturgie, mezinárodním přesahem či zlepšením dostupnosti kulturních služeb v místě. Nabízejí se tedy dvě možnosti řešení. Při číslech spojených s letošními pražskými granty je možné dát každému 300 000 korun. Nebude potřeba komise, primátorovi postačí kalkulačka a všichni dostanou stejně. Ekonomicky vůbec nejspravedlivější by bylo nedávat žádné dotace. Před magistrátem by pak ale asi demonstrovala celá pražská kulturní scéna.
Jakkoli je Praha za způsob rozdělování peněz kritizována, stále rozděluje v grantech na umění více než ministerstvo kultury. Přibližně miliardové roční výdaje Prahy na kulturu jsou pěti procenty rozpočtu města, stát se dnes potácí kolem půl procenta výdajů na kulturu.
Kritika ministerstva ale asi musí chvíli počkat, úřad je po radikálních krocích dvou mužů v jeho čele rád, že nějaké grantové řízení vůbec může pokračovat. Stále má malý podíl na státním rozpočtu, jedno procento deklarované několika vládami je v nedohlednu. Letos úřad dosud neřekl, kolik peněz na granty dá. Jen projevil snahu vrátit se po překotných změnách k systému vzniklému již za ministra Dostála – tedy opět grantové komise složené z odborníků. Stále také chybí vysvětlení, kam šly loni desítky milionů, jež na posílení grantového řízení vyčlenila sněmovna. Mimochodem – při oblíbeném porcování medvěda je prosadilo několik poslanců až po veřejných protestech organizovaných opět Iniciativou pro kulturu.
Obě instituce ale uplatňují jednu nepěknou praktiku – přidělování peněz na konci roku v podobě dárků bez jakéhokoli výběrového řízení. V neprůhledném přidávání se ročně rozdělí několik desítek milionů korun, tedy suma odpovídající velké části peněz, které projdou grantovým řízením. Tyto kroky snižují váhu celého pracně tvořeného grantového systému a měly by být spíše předmětem kritiky než to, že v jednom roce více uspěje progresivní tanec a v druhém divadlo s divácky prověřeným klasickým repertoárem.
Předloni před Vánocemi takhle dostaly od Prahy po milionu korun Divadlo Na Fidlovačce a Divadlo Bez zábradlí – se zdůvodněním, že sice získala grant, ale nestačí jim. Celkem zastupitelé takto rozdělili šest milionů. Bylo mezi nimi i 600 000 korun pro Divadlo Na Jezerce, jež nyní stojí v čele protestů.
Odborné komise budou v ČR vždy složené z lidí, které někdo osobně zná – jsme malá země a všichni se tu známe. Je ale těžko představitelné, že by celá komise hlasovala pro jeden naprosto nesmyslný, drahý či jinak nepřijatelný projekt jen proto, že se všichni kamarádí s jeho autorem.
Pokud se umělci vždy po oznámení výsledků grantového řízení budou mobilizovat proti údajným nepřátelům, měl by asi magistrát přistoupit k předchozí praxi a rozhodovat o podpoře jen na úrovni politiků a úředníků. Kdo ví, kam směřují současná vyjádření radního pro kulturu o tom, že by se měla pravidla pro udílení grantů měnit. Dnešní stěžující si divadelníci uvedli, že nechtějí, aby o rozdělování peněz rozhodovali „lidé s úzce vyhraněnými názory, specializací a vkusem“. Tento požadavek hovoří pro návrat zpět, protože divadelní, výtvarní a literární teoretici i historikové umění vždy budou specializovaní a dá se u nich předpokládat i jistý vkus – a to i do budoucna.
Autorka je zpravodajka ČTK a kulturoložka.