Již dlouho platí věta mediálních teoretiků, která říká: Mediální estetika diktuje etiku ve společnosti. A dodejme, že etika představuje jen soubor hodnot: poukazuje na to, co je pro společnost dobré a co špatné. Naše noviny nám v posledních dnech větu teoretiků opět dostatečně transparentně stvrdily, když v sobotním vydání z 24. března měly jako hlavní titulek citát z rezignačního projevu policejního prezidenta Vladislava Husáka: „Miluji policii. Odcházím.” A 28. března se pan ministr Langer zase v MF Dnes přiznal, že „jeho odchodu lituje”.
Soudný člověk se musí drbat za ušima a ptát se, copak to je za lidi, kteří se starají o bezpečnost našich občanů, když málem pláčou, že někdo z nich rezignuje. Takoví lidé by přece neměli řídit ani trafiku, protože ze samé lásky by mohli noviny rozdávat zdarma a firmu poškodit. Láska, zamilovanost, lítost a vůbec jakákoliv vysoká citová angažovanost, jak lékaři již dávno vysvětlili, vychyluje mozek z rovnováhy a je překážkou pro racionální myšlení, které by mělo být jedním z hlavních předpokladů pro profesionální výkon nejen vrcholných funkcí ve všech bezpečnostních složkách. To oba pánové, jak bývalý prezident, tak současný ministr vnitra, jistě vědí, a přesto se takhle vyjadřují. Otázka tedy zní: Proč tak činí?
Odpověď jsme prozradili již v první větě: Protože naše média posunula své těžiště a místo transferu informací se soustředila na transfer emocí, které jsou mnohem lépe prodatelné. Pánové Husák a Langer to vědí, a chtějí-li se dostat na první stránku novin, musí kolem sebe cákat emocemi.
Zmíněný posun ve slovníku politiků ukazuje jen na jednu půlku problému. Druhá půlka je možná ještě zásadnější, přebíjí podstatnější informaci uvnitř listu. Takto nastavená estetika novin zapříčiňuje zavádějící posun v hlavním titulku, který neodpovídá celému kontextu zpravodajství. Pan Husák neodešel z lásky, nýbrž, jak analýzy uvnitř listu předvádějí, hlavně kvůli svým selháním a vážným podezřením, která poukazují nejen na úzké spojení s politiky, ale i s podsvětím, a to hlavní titulky novin zamlčují. Postoj nového ministra vnitra je pak už úplně nejasný, protože všechny informace o selháních bývalého prezidenta unikly od jeho podřízených, o řadě z nich musel vědět dávno předtím, jako o těchto věcech již dávno věděli investigativní novináři, a to je něco, co by stálo za hlubší analýzu, s kterou jsme se zatím nikde nesetkali. Základní otázky přece znějí: Proč takové informace unikají? Odkud v policii unikají? Jde jen o záminku, kterou ministr využil, aby vytvořil atmosféru, která vedla k Husákovu odvolání, a je pokrytec, nebo opravdu lituje, že na postu policejního prezidenta nemá chlápka, na kterého něco ví a který mu bude muset sloužit až za hrob?
Podobné posuny jsou bohužel v českých médiích skoro na denním pořádku. Připomeňme třeba titulek Lidových novin z 21. března „Klaus radí USA, co se zemí”. Teprve 27. března se z komentáře „Klaus si zahrál na světovou osobnost” ale dozvíme, jak tomu bylo doopravdy: Václav Klaus byl 27. února vyzván jako jeden z dvaceti čtyř, většinou šéfů amerických průmyslových korporací, aby se vyjádřil k otázce oteplování. Prezidentova odpověď ale nakonec chyběla i v oficiálních materiálech výboru a nezmínil ji ani předseda výboru Barton. Na programnu byli jen dva panelisté, bývalý americký viceprezident Al Gore a autor knihy Skeptický ekolog, dánský profesor Bjørn Lomborg.
Naše noviny neusnadňují občanům orientaci v tom, co se děje, ale naopak se podílejí na matoucí manipulaci s informacemi. Jsou to de facto antinoviny. Politici to umně využívají.