Občanský sektor má své každoroční vrcholné setkání, které vypovídá o jeho momentálním stavu. V Tyršově domě na Malé Straně v Praze se 4. dubna 2007 konal osmý veletrh neziskových organizací.
Ve dvou patrech malostranského paláce se ve stísněných prostorách představilo téměř sto padesát organizací. Doprovodný program byl zaměřený na veřejnost i na odborný rozvoj pracovníků neziskovek. Těm přednášeli zahraniční hosté spolupracující s Forem 2000 a české hvězdičky společenského života – jak využívat celebrity k veřejně prospěšné práci, radili Janis Sidovský, Tereza Kostková, Vendula Svobodová a Aňa Geislerová. Nechyběly nezbytné prezentace jednotlivých donátorů; pořadatelé představili svůj projekt zaměřený na vodní zdroje na Blízkém východě. Vše zakončil společenský večer s koncertem romské skupiny Bengas, na nějž byli pozváni i zástupci potenciálních mecenášů neziskového sektoru. Lze jen litovat, že vše nebylo rozloženo do dvou dnů, nahuštěnost programu byla na hranici možného.
Málo návštěvníků
Veletrh nevládních neziskových organizací je stále ještě dost odlišný od podobných akcí v komerční sféře. Přesto lze říci, že plní tutéž roli a oplývá týmiž klady i zápory jako jiné oborové veletrhy. Osobně jsem se nemohl ubránit srovnání s brněnským počítačovým Invexem. I ten je především společenskou událostí, na které lze obhlédnout, kdo co dělá a co je nového. Přestože zde takřka nedochází k uzavírání konkrétních dohod, napřesrok se všichni znovu rádi sejdou. Zatímco jiné veletrhy vpouštějí veřejnost do svých prostor až po skončení odborné části a berou ji jako nutné zlo, zde byli i jinde opovrhovaní sběrači reklamních materiálů ceněnými návštěvníky. Přiblížit své aktivity veřejnosti bylo jednou z priorit veletrhu. To se bohužel ne zcela zdařilo, odborní účastníci s vizitkami na klopách byli ve značné převaze, těžko to však vytýkat organizátorům; propagace byla dostačující. Malý zájem veřejnosti lze brát jako jeden z důkazů, že česká občanská společnost ještě rozhodně není plně rozvinutá. Jak napsal Václav Havel ve své zdravici veletrhu, „je to velmi složitě strukturovaný a zároveň velmi křehoučký, ba občas až trochu tajemný organismus, který vznikal po celá desetiletí, ne-li staletí“.
Chyběli Vietnamci a Číňané
Díky Nadaci Forum 2000 byla prezentace organizací zdarma, mohly se tedy předvést malé začínající projekty vedle známých zavedených organizací, štědře podporovaných z prostředků EU i ČR; společnosti regionální i celostátní. Vznikl tak přehledný průřez světem neziskovek, od seriózních až po lehce bizarní, jako třeba Klub psychotroniky a UFO nebo Společnost pro průzkum a osidlování vesmíru. Nechyběli ani baháisté, vyznavači Maharišiho transcendentální meditace a Jóga v denním životě. Znát zde byly i preference Václava Havla a napojení na Forum 2000 – účastnily se tři ukrajinské a dvě běloruské organizace bojující za politické změny ve své vlasti, vše doplňovalo několik velkých organizací z Dálného i Blízkého východu. Zajímavé bylo oborové zastoupení na veletrhu. Převládala sdružení zaměřená na sociální a zdravotní služby. Překvapivá byla malá účast ekologických organizací, chyběly Arnika, Duha i Greenpeace; sdružení pečující o památky, o zachování tradic a rozvoj kultury či o povznesení venkova, což je vzhledem k situaci v Česku překvapivé. Málo bylo i organizací zaměřených na menšiny, například Vietnamce a Číňany. Dostatečně viditelná byla sdružení studentská, genderová, proevpropská. Kolorit doplňovali psovodi se svými svěřenci ze sdružení Helppes, prodej kávy a dalších výrobků Fair trade, všemožná produkce chráněných dílen a odborná literatura. Na stránkách sdružení Berkat bylo možné zakoupit i originální výrobky z Afghánistánu. Důležitý byl veletrh pro začínající aktivisty, kteří mnohdy ani neměli vlastní stánek s prezentací, ale o to více se snažili získat podporu svých zavedených kolegů, jako třeba Jan Tilinger ze sdružení Surya: „Pokouším se zde získat jakoukoli pomoc pro naše sdružení, které staví školu v indickém Himálaji. Chceme zkusit udělat nějaké benefice na podporu stavby. Vlastně jsem si sem jen odskočil a za několik týdnů se zase vracím do Ladaku.“
Autor je novinář.