Další z řady protestních mítinků na biškeckém náměstí Ala Too, plánovaný na 11. dubna 2007, byl ohlášen nějakou dobu dopředu. Někteří obyvatelé hlavního města Kyrgyzstánu se na něj připravovali tak, že nakoupili větší množství potravin do zásoby a nevytáhli toho dne paty z domu. Do Biškeku totiž zavítalo několik tisíc „divokých jižanů“ a člověk nikdy neví, jak se situace může vyvinout.
Před dvěma lety, přesně 24. března 2005, v den tzv. Tulipánové revoluce, protestní shromáždění v Biškeku nečekaně skončilo několikadenními nepokoji, krveprolitím, rabováním obchodů a domů.
Od té doby uteklo v řece Čuj mnoho vody – v červenci 2005 proběhly demokratické volby, v nichž byl zvolen současný prezident Kurmanbek Bakijev, jenž vystřídal postsovětského vládce Askara Akajeva. Následovalo několik desítek menších či větších politických akcí, za zmínku jistě stojí poslední události v listopadu loňského roku. Po téměř týdenních masových demonstracích prezident přistoupil na požadavky opozice a pozměnil ústavu omezující jeho pravomoci (tu však záhy parlament přeměnil zpět téměř do původního znění). Zanedlouho poté odstoupil premiér Felix Kulov, jehož 30. března 2007 nahradil bývalý ministr průmyslu a člen umírněné opozice Almazbek Atambajev. Ten dostal za úkol představit parlamentu nové složení vlády. Bakijevova popularita značně klesá a nový premiér by mohl být v jistém smyslu jeho záchranou. V pozadí však zůstává „železný Felix“, lídr radikální opozice Sjednocené Fronty a jeden z hlavních organizátorů demonstrace „Za důstojnou budoucnost Kyrgyzstánu“.
Naš baťuška Bakijev
Jedna z pravidelných pátečních rubrik deníku Večerní Biškek je názvana Přímá linka. Týden před ohlášeným protestem byl na telefonu sám prezident a dvě a půl hodiny odpovídal na dotazy čtenářů. Nadpis článku hlásal: „Nemějte strach, všechno bude dobré!“.
A samotný obsah článku?
„Pokud se zamyslíme nad současnou situací v Kyrgyzstánu, máte pocit, že skutečně potřebujeme demokracii?“ (student 4. ročníku práv)
„Zajímavá otázka.“ (Oba se smějí.) „Velmi dobře jsem vaši otázku pochopil, i jiní se mě na to ptají. Já si myslím, že zkrátka musíme přežít stávající mezidobí. Rozvoj a progres není bez demokracie možný. O tom nemůže být řeč. Někteří však chápou demokracii jako anarchii. Ne! Jde především o zodpovědnost. Současná situace je pouze dočasným stavem. A my ji překleneme a všechno bude dobré.“ (prezident)
„Baťuška“ Bakijev je v tisku předváděn jako pohádkový moudrý král, který z dobré vůle promlouvá k poddaným a slibuje jim osobní pohovor ve svém paláci (v Bílém domě). Utěšuje babičky s tristně nízkou penzí, že na zvyšování důchodů se již pracuje, přesvědčuje své krajany-jižany, že by všichni měli žít v míru jako jedna velká „spřátelená rodina“, a ženě zabitého poslance či válečnému veteránovi slibuje, že se jejich případem bude osobně zabývat.
„Bakijev ketsin!”
Ale mediální masáž úplně nepomáhá. V den ohlášené demonstrace náměstí Ala-Too, na kterém ve dvě hodiny začíná mítink, opět obsypaly bílé jurty s červenými ornamenty, a také zelené vojenské stany, ve kterých rozdávají vodu, vaří plov a v nichž také dospávají někteří „přicestovalci“. Podle mého odhadu je zde pět až šest tisíc lidí. Každý druhý účastník má na některé části těla přivázaný saténový modrý „kulovovský“ šátek s bílou bukvou Ф, někteří navíc drží v rukou transparenty. Je tu také mnoho mužů v maskáčích. Obavy, že se zde bude vyskytovat určité procento opilých „mužiků“, připravených se prát, jsou, zdá se, zbytečné, vše probíhá v naprostém poklidu.
Scénář většiny předchozích shromáždění se opakuje – na pódiu se střídají poslanci a vůdci politických stran, kteří tu emotivně, tu s větší rozvahou, tu v ruštině, tu v kyrgyzštině hovoří o potřebě společenských a politických změn. Objeví se zde poslanec Ešimkanov, nový premiér Atambajev, představitel hnutí „Za reformy“ Tekebajev či sám Kulov. Do jednotlivých projevů je slyšet časté a prosté heslo „Bakijev ketsin!“ („Pryč s Bakijevem!“), a také hlasitá hudební produkce kyrgyzské pop-music.
V parku mezi Bílým domem a Starým náměstím polehávají členové policejních jednotek. Odpočívají, svačí, hrají karty. Podle oficiálních údajů je jich tu něco kolem dvanácti set.
Kyjevská ulice v horní části náměstí, kde rozdávají noviny tištěné pouze v kyrgyzštině, je ucpaná taxíky, maršrutkami a auty. Několik desítek metrů opodál jako by politický život náměstí přestal existovat. Město funguje podle svého obvyklého denního řádu. Je zatím příliš brzo (a příliš teplo) na uvažování, jak se situace bude dál vyvíjet. Jisté však je, že tímto poklidným shromážděním vše teprve začíná.
Autorka je překladatelka, t. č. v Biškeku.