Razítka s modlitbou

Dagmar Havlíčková (1961) se v mládí věnovala klavíru, zpívala též v litovelské rockové kapele. Studovala Školu uměleckých řemesel v Brně u Dalibora Chatrného, jenž se právě zabýval konceptuální tvorbou, textovými kresbami, zkoumal možnosti jazyka. Zatímco se jako správná žákyně snažila zapomenout na všechno, co ji naučil mistr, a začala si hledat vlastní cestu, do jejího života vstoupil výtvarník Jiří Havlíček, její budoucí muž. Oba hladově pročítali všechnu dostupnou filosofickou a náboženskou literaturu. Určitý myšlenkový řád přišel v autorčiných čtyřiadvaceti letech, kdy konvertovala ke křesťanství. V JZD v Července pod vševědoucím dohledem sekretářky navrhovala diplomy a ve volné tvorbě tehdy vytvořila cyklus lidských hlav: hlavu vnímá jako symbol, který v závěru vyabstrahuje až do zkratky kříže. Poté pracovala v propagaci Vlastivědného muzea v Olomouci. Abstraktní kresby z poloviny osmdesátých let vznikaly krátkými, nervními čarami tuší. Tato tvorba Dagmar Havlíčkovou nakrátko přiblížila k pracím o generaci starší olomoucké autorky Inge Koskové. Konec osmdesátých let (dvojí těhotenství) byl obdobím tzv. spirálových kreseb. Spirála zachycující vývoj lidského plodu se postupně uvolňuje do abstraktní kresby. Nepříznivé životní podmínky devadesátých let (mj. mužova nemoc a smrt) pro autorku znamenaly zároveň vymanění se z názorového vlivu dosud nedoceněného výtvarníka J. Havlíčka. Vznikly její první textové kresby modliteb. Abstraktní, někdy až nehmotnou kresbu doplňuje tvorba háčkovaných reliéfů a obrazů. Autorka tu rozvíjí a variuje téma Ježíšovy modlitby. Text ztvárněný grafickou technikou obtiskuje na plochu papíru obrovským razítkem. Po vyčerpání tisku na bílou plochu používá papír barevný i vzorovaný balicí. Někdy nechává působit jen několik zvětšených písmen textu nebo část plochy doplní ručně psaným textem. Cyklem Ježíšova modlitba se Dagmar Havlíčková vrátila ke svým začátkům, těm hudebním. Tak jako afričtí bubeníci začínají své písně jen tak mimoděk, letmým úderem do bubnu, pak dalším a dalším, pak přidávají slova, pak věty, vše v naléhavém rytmu. Najednou ji slyšíme. Celou píseň, začíná vibrovat, v opojném rytmu; na jejím začátku bylo pohlazení bubnu.