výpisky

V té tmavé kuchyni, kde na kredenci sedí velmi, velmi stará panenka s nacukrovanými šaty; s cukrem vyztuženými šaty, kdysi namočenými do cukrové vody a pak schnoucími na hrnci – a já jí ten cukr ožvejkávala, a ta místa byla pak děsně špinavá, zašedlá a umolousaná, a taky schlíplá a nedržela formu –

Alexandra Berková: Temná láska

 

Začátkem jara přišla s pánem a paní na farmu Mahica. Byla to seňořina služka. Ve skutečnosti nebyla služkou nikoho na světě: její nadpřirozeně vztyčená krásná hlava vypadala, jako by se bouřila proti všemu, i proti plynoucímu času, a já myslím, že při modlitbě, když byla sama s Bohem, to také nešlo jen tak.

Henri Barbusse: Šílenství lásky

 

Smál se. „Pojď sem, dám ti hubičku,“ zval ji. Ale v tomtéž okamžiku motýl, který se jako šíp snesl na čerstvou zeleň jeho plátna, zůstal přilepen v barvě. Vilém rázem zapomněl na všechno ostatní.

„Ach ten ubožáček,“ zvolal v náhlém zármutku. „Rút, podívej se!

Co mám dělat? Má poškozená křídla!“

Ihned k stojanu přistoupila, z dlouhých vlasů vytáhla vlásničku a opatrně vyprostila motýla z barvy. „Poškodil ti malbu?“ zeptala se starostlivě.

„Ale to nevadí,“ odvětil. „Co uděláme, jak mu očistíme křidélka?“

„Snad bych mu mohla otřít křídla terpetýnem,“ prohodila.

Byl tak rozrušen, že viděla, jak je zbytečné teď do něho mluvit, vzala si tedy motýla do zástěry a zamířila zpátky dolů.

...Rút zvedla v kuchyni víko kbelíku na odpadky a hodila do smetí motýla. Pak se vrátila ke své práci.

Pearl S. Bucková: Příběh jednoho manželství

 

I v nedělní škole si při zvedání do vzduchu – zejména ve vzduchu! – stěžoval vskutku neobyčejně. Myslím, že jsme ho týrali hlavně proto, abychom slyšeli jeho hlas; tenkrát jsem si myslel, že snad přichází z jiné planety.

„Postavte mě na zem!“ pištěl přiškrceným falzetem. „Pitomci!“

Ale my jsme si ho posílali pořád dokola. Pokaždé se s tím postupně smířil. Křečovitě napjal tělo; nikdy se nebránil. Jakmile jsme ho zvedli do vzduchu, založil si vzdorně ruce na prsou a upřel zamračený pohled do stropu. Někdy se v okamžiku, kdy paní Walkerová vyšla z místnosti, chytil židle a držel se jí, jako se pták v kleci drží svého bidélka, ale bylo snadné ho od ní odtrhnout, protože byl lechtivý.

„Nelechtat!“ křičel, ovšem pravidla jsme určovali my. Na Owena jsme nikdy nedbali.

Paní Walkerová se zásadně vracela do třídy ve chvíli, kdy byl ve vzduchu. S ohledem na biblickou povahu úkolu, který nám uložila: „musíte se opravdu velice soustředit...“, si mohla myslet, že svrchovaným působením našeho kolektivního soustředění se nám podařilo přimět Owena levitovat.

Ale reakce paní Walkerové byla vždycky stejná – neuvěřitelně krutá a tupá a bez fantazie. „Owene Meany!“ obořila se na něj. „Okamžitě se vrať na svoje místo! Už ať jsi dole!“

John Irving: Modlitba za Owena Meanyho

 

Jak prosvětlily ten jednobarevný zimní večer zlaté Sašenčiny kučery! Vstoupila do prokouřené místnosti plné opile blábolících lidí, cigareta ze zcepenělých Marininých prstů vypadla a srdce sebou konvulzívně trhlo: LÁSKA!

Sašenka nebyla ve světě lesbické lásky žádný nováček, okamžitě si porozuměly a hned po večírku se rozjely k Marině. Nejdřív se zdálo, že všechno bude jako jindy – k tiché hudbě vypijí láhev vína, ve dvou vykouří jednu cigaretu, a pak přijdou už jen polibky a noc plná sladkého šepotu, dlouhých stenů i kusých výkřiků… Jenže takhle to nebylo. Sašenka Marině dovolila jen dvě lehké pusy, lehla si na tvrdé lehátko a ráno se probudila již v předjitřní tmě; opatrně se oblékla, pohladila Marinu po ruce a přes zmatené přemlouvání rozespalé hostitelky odešla.

Tři dny pak nezavolala a donutila Marinu zpít se do němoty, praštit sebou jak dlouhá tak široká na špinavou kuchyňskou podlahu a beznadějně řvát.

Čtvrtý den vytáhlo Marinu z neustlané pohovky krátké zazvonění u dveří. Už v chůzi si zatáhla župan, nejistým krokem se dostala až k venkovním dveřím, otevřela a doslova oslepla z toho radostně rozesmátého kučeravého zlata.

„Tak jsem tady!“

Vladimír Sorokin: Třicátá Marinina láska

 

Mladá drůběž je chutnější, není-li přepečena. Kůrčička má být sice chřupavá, přitom však drůbež nesmí být vysušená, nýbrž maso musí zůstat šťavnaté. Netučnou, mladou drůbež často poléváme tukem, aby se kůrčička mohla vytvořit. Chceme-li zjistit, je-li upečena, poznáme, píchneme-li do masitých částí, kde vidlička lehce projede, kromě toho u kuřat, krůt a perliček, kde se nohy ohýbají a svazují, při dopékání se svalstvo trhá a praská.

Nejkratší dobu pečení vyžaduje holoubě, které je upečeno za 30 – 35 minut, vkládáme-li je do předehřáté trouby.

Kolektiv autorek: Vaříme zdravě, chutně a hospodárně

 

Vypisovala Marie Desátá, básnířka a redaktorka.