Jedni by rádi viděli trávu jen v lékárnách na lékařský předpis, další by chtěli importovat holandský model, založený na licencovaných výrobcích a coffeeshopech, a někteří si představují úplné uvolnění trhu s trávou a pro jointy balené ve veselých krabičkách by si nejraději chodili do trafiky.
Konzervativci před úplnou legalizací marihuany varují s tím, že by znamenala start velkopěstíren a marihuanového velkobyznysu se vším, co k tomu patří. Reklamy s Bobem Marleym, konopným listem a slogany „zakuřte si na pohodu“ by vmžiku zaplavily billboardy, citylighty a časopisy. Není to úplně nepříjemná představa. Nicméně argument, že by se výrobci a distributoři legálních značek konopí patrně snažili získat co nejmladší spotřebitele, zní po zkušenostech s tabákovou reklamou poměrně logicky. Dvaadevadesátiletý nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman šel však ještě dál a postavil se za úplnou legalizaci nejen marihuany, ale všech drog. Podpořil tak vědeckou zprávu ekonoma z Harvardovy univerzity o nákladech na prohibici marihuany a o potenciálních daňových výnosech, které by americká vláda získala po legalizaci jejího prodeje. Ukončení prohibice by podle této zprávy uspořilo 7,7 miliardy dolarů na státních a federálních výdajích a daňové výnosy by dosáhly dalších 6,2 miliard USD ročně. Friedman ale tvrdí, že finanční náklady jsou jen jedním z menších zel. „Podívejte se na praktické výsledky. Vidíte jen škody, utrpení a korupci, které tyto zákony vytvářejí…“ komentoval svůj postoj pro internetovou verzi týdeníku Forbes.
Nejvýznamnější neziskovou nevládní organizací v České republice, která lobbuje za legalizaci marihuany, je Občanské sdružení za legální konopí (OSLíK) – organizátor každoročních happeningů Million Marihuana March. Hlavním cílem tohoto sdružení je uvolnění marihuany pro lidi, kteří ji používají jako lék. Vědecký korespondent britského Daily Telegraphu David Derbyshire nedávno zveřejnil výsledky největšího dosud provedeného klinického testu, jenž prokázal, že marihuana může zmírnit silné bolesti pacientů s roztroušenou sklerózou a po poraněních páteře. K zemím, kde je lékařské využití konopí již povoleno, se nejnověji připojuje Austrálie. Země jako Kanada nebo Nizozemí a osm států USA podobné zákonné úpravy již mají.
Občanskému sdružení za legální konopí však nejde jen o to, aby marihuana byla přístupná pouze nemocným lidem na lékařský předpis. Jde také o to, aby si ji mohli sami beztrestně vypěstovat, a to nejen nemocní, ale i zdraví příznivci této rostliny. Za uvolnění zákonů kolem marihuany se v poslední době staví i čím dál více odborníků na drogovou problematiku, kterým je jasné, že současná situace už není dlouhodobě udržitelná. Studií dokazujících, že marihuana škodí po všech možných stránkách méně než tabák či alkohol, už vyšlo tolik, že používání tohoto legalizačního argumentu začíná být trapné.
Skutečnost, že zákon tento všeobecně známý fakt nijak nereflektuje a paragrafové znění trestá držení, výrobu a distribuci marihuany stejně jako držení, výrobu a distribuci heroinu či pervitinu, je paradoxně nebezpečná pro zákon samotný. Devalvuje tak totiž jeho smysl.
Zkušenosti ze zemí, kde již legislativně oddělili drogy podle reálné míry jejich zdravotní a společenské nebezpečnosti, ukazují, že obliba marihuany u mladých lidí po uvolnění zákonů poklesla. Ztratila se totiž příchuť zakázaného ovoce, na kterou tak často poukazuje například MUDr. Ivan Douda z Nadace DROP IN, která se věnuje péči o drogově závislé.
Jako ideál se v této chvíli jeví určitá forma dekriminalizace. Ta by měla vypadat asi tak, aby si každý občan starší osmnácti let mohl beztrestně vypěstovat omezené množství rostlin konopí. Novinář Jiří X. Doležal svého času hovořil o dvanácti rostlinách, což v Česku vyvolalo fámu, že pěstování 12 rostlin trávy je vlastně legální. Legální to bohužel není, ale blíží se to rozumnému stavu. Legální by mělo být také spolupěstování více lidí. Kdyby zákon zároveň nadále trestal obchodování s marihuanou (i když mírněji než obchodování s heroinem, které bych ještě přitvrdil), došlo by přirozenou cestou k oddělení černého trhu s drogami. Kdyby si každý uživatel marihuany mohl vypěstovat svoji trávu pro osobní potřebu sám, nemusel by pro ni chodit za drogovým dealerem, který mu dříve či později nabídne tvrdší zboží ze svého sortimentu. Pro prodejce drog by tráva jednoduše přestala být lukrativním zbožím. A zákon by získal smysl a respekt.
Autor je konopný ombudsman.