Od 6. do 8. června 2007 proběhne v Německu, konkrétně v pobaltském Heiligendammu, setkání států G8. Očekávány jsou masivní protesty odpůrců globalizace. Již několik týdnů proto hýbe toto téma německými médii. Liberální deník Die Welt zpravuje o změnách mezi členy protiglobalizačních uskupení. Mnoho lidí spojuje například hnutí Attac pouze s mladýmí levicovými radikály. Nyní se ovšem tomuto uskupení dostalo mocné podpory přímo z opačné strany – z pravého křídla německého politického spektra. Dnes již 77letý člen Křesťanskodemokratické unie (CDU) Rainer Geißler, který byl v letech 1982 až 1985 ministrem pro mládež, rodinu a zdraví a v letech 1977 až 1989 generálním tajemníkem strany, se během jednoho televizního pořadu rozhodl přijmout nabídku mluvčího hnutí Attacku Pedrama Shahyara a stal se členem hnutí. Geißler, který se kdysi nebál postavit ani někdejšímu šéfovi strany CDU Helmutu Kohlovi a je některými označován za kverulanta a svérázného myslitele, komentoval svůj krok slovy: „Stávám se členem, protože velmi podporuji právo na nenásilné demonstrace, za které se zasazuje i Attac.“ Také prý podporuje snahy hnutí o sociální a ekologickou globalizaci. „A právě humánní tvorba globalizace je z mého pohledu jednou z nejdůležitějších úloh naší doby – ne-li nejdůležitější,“ tvrdí Geißler.
Nejen bývalý funkcionář křesťanských demokratů nachází pro „antiglobalizátory“ sympatie. Podle listu Die Welt se dokonce připojil i šéfekonom finančního obra „Deutsche Bank“ profesor Norbert Walter. Ten se nechal slyšet, že nechápe lidi, kteří kritizují aktivitu kancléřky Merkelové, týkající se například problematiky klimatických změn. Podle něj „je katastrofa, že bohaté země podporují svá slabá hospodářství a tím přibouchávají rozvojovým zemím dveře před nosem“.
Na politiky, kteří se mají sjet do Heiligendammu, si rozhodně nebrousí zuby jen příznivci radikální levice. Také NPD (Národnědemokratická strana Německa) se chce při schůzce států G8 profilovat. Příznivcům pravice jde o to, aby byli ve společnosti vnímáni „jako ti lepší antikapitalisté“. Informuje o tom Der Spiegel v článku „Radikálové proti radikálům“.
NPD chce na sever Německa během schůzování G8 dopravit okolo 1500 příznivců, kteří mají v plánu demonstrovat pod heslem „Neprodejné! Zastavme globalizaci!“. Jedná se o novou taktiku, v jejímž rámci se má pravice profilovat jako zastánkyně národního hospodářství a vystupovat proti „podřízení politiky hospodářským zájmům“ – tak to tvrdí alespoň jeden z jejích reklamních letáků. Pro policii tento obrat znamená novou výzvu, protože bude nucena chránit „nejen“ politiky před demonstranty, ale také musí zabránit levému i pravému táboru odpůrců globalizace, aby se dostaly do vzájemné blízkosti.
Podle Spiegelu se přitom pracovníci německých tajných služeb obávají, že se pravici podaří na severovýchodě Německa, který je hospodářsky nejzaostalejší oblastí, se svou novou rétorikou skutečně uspět. Pravicoví radikálové totiž s kritikou globalice spojují hesla proti intervencím německé armády v zahraničí a proti zbrojení – to všechno jsou témata, na která občané bývalé NDR slyší, obzvláště pokud jsou spojena se slovy jako „národ“ (Volk) či „domov“ (Heimat).
Pravičáci mají v plánu demonstrovat nenásilně. Spiegel si ovšem není jistý, zda se to podaří, a zmiňuje také nejhorší možný scénař, jaký si policisté mohou představit: jeden z důstojníků sdělil, že hororem by bylo rychlé „pendlování“ násilnických skupin radikálů mezi jednotlivými severoněmeckými městy v blízkosti Heiligendammu (Rostock, Schwerin), které by policie mohla jen stěží monitorovat.
Německá divadla podle listu Mitteldeutsche Zeitung drasticky postihlo snižování veřejných výdajů. Reportér listu Mitteldeutsche Zeitung Andreas Hilger přitom článek věnovaný tomuto tématu začal statistikou: Ve spolkovém průměru vydá každý německý občan ročně za návštěvu divadel či koncertních síní 13,56 eur (asi 380 Kč). V Sasku-Anhaltsku je průměr o něco vyšší – 14,24 eur (399 Kč). Z tisíce obyvatel navštíví divadlo či koncert ročně 349 lidí. Jenže peněz se přesto nedostává a dotace klesají. Stejnému tématu se v sasko-anhaltské Desavě věnovali i zástupci tamní politiky a kultury na konferenci, které byl přítomen i ministr kultury země Jan-Hendrik Olbertz. Ten položil řediteli desavského divadla Tobiasi Wellemeyerovi otázku, „zda na něj vědomí, že musí jednat s ohledem na disponibilní finanční zdroje, nepůsobí jako zabiják inspirace“. Ten opáčil, že „umění je vždy také ekonomií“ a že sasko-anhaltská divadla vždy dokazovala, že jsou schopná se i hospodářsky reformovat. I přesto ale bylo podle Andrease Hilgera možné cítit mezi zástupci politiky a umění jistý „konfliktní potenciál“. Ministr Olbertz na konferenci tvrdil, že je činnost divadel a orchestrů třeba vnímat jako investici do budoucnosti a o tomto vidění věci také přesvědčit ostatní politiky. To by ovšem vedlo k naprosté změně uvažování při sestavování rozpočtů, kde jsou peníze na umění škrtány jako první. Účastníci se podle reportéra nakonec shodli alespoň na tom, že jsou „divadla dnes stejně silná jako jejich lobby“.
I německá média se samozřejmě zajímají o skandály a významné osobnosti. Biskupka žádá o rozvod, hlásal 11. května titulek na první straně saského deníku Dresdner Neueste Nachrichten. Zpráva se týká biskupky z Hannoveru Margot Käßmannové, která má status „mediální hvězdy německé evangelické církve“. Komentátor listu Olaf Maier kousavě poznamenává, že se rozvod týká právě ženy, „která často a hlasitě chtěla být živým důkazem toho, že se kombinace ,chytrá ženská, čtyři děti a strmá kariéra’ nevylučují“. Käßmannová, promovaná teoložka, se často a zásadně vyjadřovala ke všem problematickým tématům SRN – ať už to bylo setkání států G8 či role ženy v dnešní společnosti. Navíc ráda dávala médiím nahlédnout pod pokličku své domácnosti, přičemž ta byla určitými kruhy považována za modelovou. Novinář Olaf Maier však ve svém článku nyní konstatuje, že aura „všeumělkyně“, která evangelickou biskupku obklopovala, je zcela jistě ta tam.
Z německého tisku vybíral Martin Teplý.