Když německá kancléřka Angela Merkelová nedávno vytkla Vladimiru Putinovi, že zabránil demonstracím proti summitu EU-Rusko v Samaře, mohl se jí ruský prezident vysmát. „Známe příklady předběžných preventivních zatčení. Velmi čerstvé příklady, ale nebudeme ukazovat prstem,“ reagoval na připomínku týkající se 27 zatčených ruských opozičníků na letišti v Moskvě. Měl na mysli ale zatčené v SRN. Německo připravuje před nadcházejícím summitem G8 v Heiligendammu největší policejní akci ve svých dějinách. Vedle nasazení high-tech zbraní se nebrání ani preventivním vazbám a zastrašování aktivistů. Demonstranti se ale nenechávají odradit. „Kde stojí ploty, tam vznikají tunely,“ tvrdí odhodlaně.
Summit nejvyspělejších zemí světa G8, který proběhne mezi 6. a 8. červnem 2007 v pobaltském luxusním hotelu Kempinski, je možná spíše šancí k demonstraci síly než příležitostí k jednání. „Když se sejdou nejvýznamnější političtí představitelé světa, riziko stoupá. Uděláme všechno, abychom zajistili jejich bezpečnost,“ oznámil ministr vnitra Wolfgang Schäuble (CDU).
A slova Thomase Manna o Němcích, kteří milují více pořádek než svobodu, se naplňují. Knut Abramowski, šéf speciálního týmu Kavala, který připravuje bezpečnostní opatření, rovnou řekl, že právo demonstrovat je vzhledem k bezpečnosti politické smetánky druhotné. Do akce pošle šestnáct tisíc policistů, tisíc vojáků a dorazí i speciální protiteroristická jednotka GSC9. Vzdušný prostor ohlídají letouny NATO, meklenburské břehy zajistí německé, britské a americké válečné lodě. Červenou zónu summitu orámuje třináctikilometrový plot ze železa a betonu. Daňoví poplatníci na vybudování dva a půl metru vysokého monstra, korunovaného ostnatým drátem a pohybovými čidly, přispějí třinácti miliony eur.
Policie ale nezůstává jen u pasivních opatření a čile se věnuje „práci“ s aktivisty. Během uplynulých týdnů podnikla sérii preventivních razií po celém Německu. Navštívila mimo jiné centrum Rote Flora v Hamburku, Bethanii a Mehringhof v Berlíně a množství soukromých bytů v Brémách a Oldenburgu. V Dolním Sasku policisté obcházeli vytipované aktivisty, aby jim naznačili, že jejich účast na protestech proti summitu není žádoucí. Stejně jako během loňského mistrovství světa v kopané budou také dočasně zavedeny pasové kontroly na hranicích se zeměmi schengenského prostoru.
Současným „hitem“ je takzvaná potlačovací vazba, jakýsi preemptive strike, vedený na vlastním území a proti vlastnímu obyvatelstvu. Zakládá se na možnosti zavřít člověka, který není podezřelý ze spáchání trestného činu, až na čtrnáct dní. „Policejní zákony to umožňují,“ odůvodnil Schäuble, proč se tělocvičny v okolí Heiligendammu pomalu mění na improvizované vazební věznice.
Aktivisté nebo teroristé, všechno jedno
Stát musí nepřítele nějak pojmenovat, tak proč z aktivistů neudělat rovnou teroristy. Asi nejvýrazněji zatím zahrál antiteroristickou kartu sám Schäuble, který připomněl, že k londýnským bombovým útokům došlo před dvěma lety ve stejnou chvíli, kdy ve skotském Gleneagles probíhal summit G8. „A neexistuje žádná záruka, že toho budeme ušetřeni,“ hrozí ministr.
Aktivisté se teroristickému nálepkování brání. Chápou, že jejich největší síla spočívá v počtu, a že na demonstracích se proto každý musí cítit vítaný. Proti Schäubleho halucinacím se postavilo hnutí Attac, které pokus kriminalizovat celé spektrum odpůrců G8 odsoudilo.
Mocným spojencem státu jsou v tomto ohledu média. Například Berliner Tagesspiegel napsal, že „podle poznatků německých bezpečnostních úřadů se ETA propojuje s levicovými teroristickými skupinami, které by se mohly pokusit narušit summit G8 v Heiligendammu“. Focus zase referoval o tom, jak policie při razii zajistila součástky na výrobu časované nálože, když v prohledávaném bytě našla budík, dráty a hmoždíř.
Je pravda, že počet politicky motivovaných útoků před summitem stoupl. Šéfredaktorovi bulvárního Bildu někdo v noci zapálil auto, to samé se přihodilo náměstkovi ministra financí Thomasi Mirowovi. Radikálové si vyšlápli i na samotnou „pevnost“ Kempinski, kterou pomalovali rudou a černou barvou. Je ovšem otázkou zdravého rozumu poznat rozdíl mezi skutečnými akty terorismu a limitovanými přestupky nostalgiků, kteří vábí zpět sedmdesátá léta a zlatou éru RAF. Paušální odsouzení umožňuje vládě diskreditovat celek, ale výsledkem jsou stěží uvěřitelné míchanice levicového radikalismu, terorismu a islamismu.
Aktivisté, sdružení v nejrůznějších skupinách a svazech, se i přes otravnou policii vydávají na cestu k moři. Attac vypravuje speciální vlaky, blíží se i cyklokaravana, která v polovině dubna projela Brnem. Celkem má dorazit kolem sta tisíce aktivistů, pro které je v blízkém Rostocku připravený program už od 2. června. Cíl je společný: zablokovat letiště, zablokovat summit, znemožnit jeho konání. Ačkoli policejní šéf Abramowski považuje blokádu za teroristický čin, blokády jsou především umírněnou strategií, která policii bere důvod zasahovat podle vzoru Janova nebo Göteborgu.
Aktivistům chybí jednotná organizace i deklarace zájmů. Pozitivní ale je, že v době, kdy se politika odbývá především prostřednictvím billboardů, osobních střetů a útoků na první signální soustavu, dokážou zprostředkovávat a přenášet do politické praxe ideje, které jsou o stupeň komplikovanější.
Nejdůležitější je ale podle nich nenechat se zastrašit. Pokud jste tedy přesyceni standardní nabídkou letních festivalů, není důvod nevyrazit. „Přijeďte všichni do Heiligendammu, i když nás za plot nepustí. Pojďte tam, vezměte si pěknou šálu a kapuci a uvidíme se,“ vzkazuje i čtenářům A2 německý hiphoper Jan Delay.
Autor studuje politologii na FF UK.