Téměř reportážní fotografie s uloženým příběhem; ulice a výlohy; interiéry; koncepty. Švýcarská fotografka Iren Stehli (1953) studovala v sedmdesátých letech FAMU a české (československé) prostředí nahlíží se zájmem citlivé cizinky, s touhou přiblížit se, splynout; něžně naaranžovat. Tvoří fotografické cykly se zvláštní syntaxí. Přítomné fotografie pocházejí ze studií mentality Rybárna na Václavském náměstí (1976–77), kde tance a živé obrazy v tučném parnu akcentují poezii omezované poživačnosti, a Dobová zátiší (1975––2002). Dvě grotesky, dva stále dojemné koncepty. Ten druhý vychází z pojetí vlastní domácnosti jako nebohaté, leč vkusné výkladní skříňky. Záběry interiérů ovlivněné přáním hrdých obyvatel bytů jsou skvělou ukázkou kompozičního humoru.
