Svět současné hudby a jejího definování se ukazuje jako čím dál větší problém. Stejný proces, jaký probíhá v samotném umění, se děje i s naším komentářovým aparátem. Projekt MUTA dokazuje životnost a náskok hudby před žurnalistikou. Jedná-li se o hudbu, která recykluje už stávající žánry a styly, můžeme si napomáhat stejně recyklovanými označeními, která pouze slepují známé pojmy (například dub step, break core, postrock atp.), ale ty už v sobě nesou pachuť čehosi známého, osvědčeného, pouze oprášeného a mnohdy i předem odsouzeného k pomíjivosti. Oproti tomu vznikají projekty, jež se vzpouzejí všem ustanoveným škatulkám a jsou až podezřele svěží: jejich části i celý hudební jazyk vzdáleně připomínají kontury již známých věcí, v jistých momentech poodhalují možné vyšlapané cesty, ale rozhodně stojí soběstačně na obou nohách. Jsou ve své originalitě velmi stylotvorné, ovšem bez možnosti snadné imitace. Nápodobu vylučují předem.
Takové je album Yesterday Night You Were Sleeping At My Place mezinárodního tria MUTA, vydané na norském labelu Sofa, jenž se soustředí převážně na volnou improvizaci (A2 č. 22/2006). Trio se skládá z italské hráčky na tradiční a preparovanou flétnu Alessandry Rombolá, jež vyšla z oblasti interpretace soudobé vážné hudby, a dvou bytostných improvizátorů, kteří však dokážou svůj záběr rozšířit opačným směrem ke kompozici a danému rámci: prvním je anglický hráč na amplifikovanou preparovanou harfu a elektroniku Rhodri Davies a druhým norský perkusista a elektronik Ingar Zach. Přestože spolu hrají již sedm let a čtyři roky přímo v tomto složení, představuje tento počin jejich albový debut. Mimoto jsou všichni součástí proměnlivého mnohačlenného ansámblu improvizátorů s komickým názvem No Spaghetti Edition, Zach navíc aktivně působí ještě v jiném uskupení – triu Huntsville (A2 č. 04/2007).
Hudba svlečená z kůže
Každý ze zúčastněných má nemalé zkušenosti s objevováním hudby skrze zaměření na zvuk a improvizovanou souhru, aby zde vyzkoušel další z metod nového přístupu ke kompozici.. MUTA při hraní okamžitě mažou stopy a rozsévají mylné náznaky možných souvislostí a odkazů. Navíc, tvoří-li hudbu tři bytostní improvizátoři, je zřejmé, že jistý punc volného přístupu ke zvuku jako takovému je zde upřednostněn před odhalováním tradičně uchopené rytmicko-melodické struktury. Repetice a čitelné struktury zde chvílemi zaručuje převážně bubeník Zach v minimalistických a škobrtajících rytmech, zatímco Rombolá se soustředí na nemelodické hraní na flétnu a Davies na podivně perkusivní údery do strun harfy nebo dlouhé strunné drones zmutované elektronikou. Ne omylem sám název MUTA asociuje proměnu, odlišnost, vývoj k neznámému. Mutaci, svlékání z kůže.
Výsledná nahrávka je skutečně nepojmenovatelná ve své hudební morfologii. Oč se jedná? O elektroakustický noise? Promyšlený ambient s barevnou škálou zvuků? Improvizaci maskovanou jako kompozici? O demonstraci lásky k hudbě s izolovanými zvuky jednotlivých nástrojů? Asi to vše najednou, ale možná i něco více. Zach zde hraje skutečně koncentrovaně a dokáže ze své bicí soupravy vyloudit nečekané praskance, šelesty a hřmoty (jako bicí nástroje jsou zde použity také pingpongový míček, zvonky či rozličné kovové předměty). Daviesova harfa málokdy odkazuje k svému typickému zvuku, protože se daleko více stává zesíleným zdrojem pro elektronické plochy a poryvy. A nakonec flétnistka Rombolá místo vznosných melodií pracuje spíše s jejich útržky nebo osamocenými tóny. To, co lze nazvat kompozicí, je v případě debutu MUTA spíše smluvený koncept vývoje skladeb a užitých segmentů nežli notový záznam prověřený dlouhými zkouškami prapodivných a zvolna se přelévajících abstraktních písní.
Trio perfektně (místy až teatrálně) dokáže pracovat s napětím mezi noisem, v němž se nástroje slévají v jeden kašovitý hřmot, a jemnými pasážemi, během nichž vyniká sólové mistrovství muzikantů. Možná, že i práci s hudební stavbou ve smyslu dynamiky a netradičně pojaté hry na nástroj lze považovat za kompozici nového věku, v němž se ukazuje, že zvuk a ne rytmus či melodie jsou tím nejdůležitějším. A je-li zvuk znásoben výraznou hráčskou interakcí, zůstává zde záruka, že slovním aparátem nesnadno definovatelné dílo Yesterday Night You Were Sleeping At My Place má potenciál uhrančivého výletu do neznámých oblastí rozepjatých mezi skladbou a improvizací.
Autor je redaktor časopisu HIS Voice.
MUTA: Yesterday Night You Were Sleeping At My Place. Sofa; 2007.