Virtuální atomový hřib

Minulý týden se hodně mluvilo i psalo o pirátském mediálním počinu skupiny, která o sobě už nějaký ten čas dává vědět především pomocí netradičních estetických útoků a říká si Ztohoven. Jejich předešlé akce (výměna reklamních ploch na jedné lince pražského metra, proměna neonového srdce výtvarníka Jiřího Davida) byly sice vždy tak trochu drzé, ale vlastně nikdy nevzbudily nemilost, která by se přehoupla až k trestnímu stíhání. Až když se opovážili na pár vteřin svým „jaderným výbuchem“ v Krkonoších zasáhnout médium nejmilejší, televizi, tak se vystavili riziku, že přestanou být vnímáni jako „vtipní umělci“ a stanou se z nich rázem „teroristé“.

Mediální lekce z mediální reality naštěstí neurazila – až na výjimky – jiné než televizní novináře a snaha trestně stíhat estetické piráty byla většinou po právu prohlášena za směšnou. Přesto si ale psaní některých zaslouží komentář, neboť se zdá, že virtuální atomový hřib zastínil jejich schopnost reflexe tohoto ojedinělého žertu.

Například vrchní český kádrovák Jan Rejžek nepochopil průzračnou pointu činu, protože mu v hacknutém vysílání chyběly „snímky Janečkova chráněnce, bývalého vrchního ředitele ČT Františka Lamberta v milicionářské uniformě“. Tenhle pán už se zkrátka neumí zasmát ničemu jinému než svému věčnému lustrování všeho a všech. Když nelustruje, jako by nebyl, a kdo nelustruje s ním, nezaslouží pozornost – stejně tak jako fenomén, na nějž se třeba snažil poukázat.

Kouzelně rozporuplný postoj předvedla ředitelka TV Lyra Jana Víchová, jež se činu „nejprve smála, ale vzápětí“ jej „zcela zavrhla“. Uvědomila si totiž se zpožděním, že je také ředitelkou televize, a tak by se něco podobného mohlo stát i jí a k smíchu by to pak už určitě nebylo.

Miloš Čermák by autory recese sice nezavřel, ale je mu jasné, že „všechny ty úvahy o možné záměně mediálního obrazu za svět reálný nejsou ničím jiným než planými žvásty“. Zřejmě poslední mohykán, který novinám a televizi ještě věří vše od reklam až po zpravodajství.

Poukázat na směšnost celé situace a tak zase jednou pomoci celé věci se pokusil také J. X. Doležal. Jenže to dle svého zvyku vzal za špatný konec a nepomohl vůbec ničemu. „Mystifikace skupiny Ztohoven mohla vyděsit jen pár místních – například nám v Praze je celkem jedno, co se děje v Krkonoších nebo Jeseníku, a kdyby tam skutečně k jadernému bombardování došlo, tak se holt bude jezdit třeba na Šumavu,“ napsal a holt ukázal, co umí. Martin Komárek si zase myslí, že motivem celé akce byla skutečnost, že „pirátům se zdály nekonečně nudné záběry kamer na ranní horskou panorámu“. Můžeme být rádi, že nám tu mediální nudu občas někdo zpříjemní, a doufat, že to nebude vždy jen jednou za pár let.