Dub osamělec stojí, hlavu v mracích.
Poznal život, kdo viděl tolik generací!
Náhle sňal z nebe blesk
jak pozlacenou dýku –
a tvrdě si ji vrazil do hrudníku.
Přeložila Vlasta Dvořáčková
Příbuzné články
Moje dětství
v mrtvé říční škebli
vyplavené mezi oblázky
na břehu
voní rybina
jen jí zvedni
rozloupni dvě černé lžíce
a v uzlíku měkkého masa
ucítíš nános pod splavem
moje dětství
říční smrt
Báseň čerstvého nositele Ceny Jiřího Ortena pochází z knihy Strychnin a jiné básně
(Paseka 2005)
Poezie
Ani já ji nemám ráda.
Ale jak ji člověk čte – s naprostým opovržením – přece jen
v ní objeví něco opravdového.
Přeložila Yveta Shanfeldová
+ + +
Úplnost na rozpacích: snad neadresné
posunky lístků, mírných, opatrných věcí;
březové větve teď ještě unesou
převrácené paruky ptačích hnízd.
Kdo koho tu smí okřikovat?
Kterápak ptačí úzkost uniká sluchu
přerývanou fistulí? Směsice
lesních zvuků v náramném obsazení.
Bezděčnost krajiny, které nic není
po …