Mladé autorce se podařilo v Polsku vyvolat mimořádné emoce nejen u čtenářů. Přiměla dokonce několik literárních kritiků psát ve verších. Jednoduchých.
Jméno Doroty Masłowské (1983) od doby vydání její literární prvotiny Červená a bílá (Wojna polsko-ruska pod flagą biało-czerwoną, 2002; česky 2004) vešlo do diskusí vedených literárními kritiky i těmi, kteří se zajímají o současnou polskou literaturu. Místo o objevu v „literatuře“ je zde však vhodnější hovořit spíše o události na „literární scéně“, neboť Masłowská se chtě nechtě stala také velmi medializovanou postavou. Přestože autorka odmítá styk s bulvárními novinami, v mnoha rozhovorech je tematizován spíše její nezvykle brzký debut a osobní životní volby než její samotná literární tvorba. I když už jí novináři přestali během rozhovorů dávat dobré rady do života, stále u nich ještě doznívá přílišný zájem o její prudký vstup do světa literární elity.
O nepochybném tržním úspěchu Masłowské svědčí ohromující počet v Polsku prodaných výtisků Červené a bílé, která se tam bleskově stala bestsellerem. Na začátek roku 2008 se už také připravuje filmová verze této knihy v režii Jana Jakuba Kolského, kterého u nás můžeme znát díky filmům Janek Vodnář nebo Daleko od okna. Bylo realizováno i několik divadelních adaptací obou jejích románů. Přestože, jak sama tvrdí, psát dramata neumí a četla jich předtím „tak asi pět“, když obdržela nabídku k napsání scénáře pro divadlo Rozmaitości ve Varšavě, scénář Dvojice rumunských chudáků, kteří mluví polsky (Dwoje biednych Rumunów mówiących po polsku, 2003) napsala obratem a více než čtyřhodinové představení slavilo u diváků a recenzentů velký úspěch. Poslední knihou Královnina šavle (Paw królowej, 2005) byla kritika z velké části také nadšena a porota jedné z nejprestižnějších polských literárních cen Nike jí minulý rok udělila první místo. Kladnou odezvu získala především neotřelá rytmická a rýmovaná forma textu, vtipně spojená s hrubým jazykem ulice a prostřednictvím karikovaných postav svérázně zesměšňující polské komplexy a nedokonalou realitu.
Nechybějí však ani nepříznivé ohlasy. Autorka si ovšem už proti nim vypracovala vyzkoušené asekurační metody: ironizování vlastní tvorby a preventivní výsměch budoucím kritikům v rámci románového děje poněkud připomíná strategii Michala Viewegha. Publicisté, kteří tuto zábranu zdolají, vytýkají textům Masłowské zejména plochou tematiku, nedopracované postavy, nedostatek epických nápadů a hlubší metafyzické reflexe. Někteří přirovnávají její texty k hip hopu či jeho polské odrůdě – hip hop polo (označení vzniklé ze zkomoleniny názvu hip hopu a pokleslého hudebního žánru disco-polo), což se rovná výtce komercializace původně výbojné vzpoury. Někteří už samotné pokusy o takovouto vzpouru a kritiku společnosti odsuzují jako nepatřičný beatnický anachronismus a jiní je rovnou zamítají jako naprostý grafomanský blábol. Mimořádný druh kritiky vyvolal samotný jazykový styl Královniny šavle. Inicioval totiž vznik vlny kratších nebo delších textů parodujících originál buďto v literární podobě nebo ve formě recenzí, které několik kritiků napsalo ve stejně jednoduchých verších, aby světu ukázali, že to vlastně žádné velké umění není. Jedno je ale jisté: Masłowská a její knihy v Polsku stále vyvolávají emoce.
Fenomén Masłowské je o to poutavější, že autorka zesměšňuje a pranýřuje svět, jehož se stala sama součástí. Dobírá si mediální smetánku, do jejíchž řad údajně odmítá natrvalo vstoupit, ale která – zdá se – navzdory tomu o ni stále pečuje. Lze se přít o to, jestli jde o překvapivý paradox, nebo naopak obvyklý průběh nenadálé kariéry – veškeré pokusy o vypořádání se s mediální existencí a nesouhlas s často nechutným průběhem získávání uznání (a to nejen mezi umělci a novináři) budou stejně nakonec týmiž médii přežvýkány, stráveny a prodány. Texty Masłowské rozhodně nejsou pouhým žvástem uměle vytvořené hvězdičky varšavských literárních salonů. I díky tomu, že na rozdíl od mnoha ostatních takto současně vytvářených děl čtenář nemá při četbě Královniny šavle pocit trapnosti, ale docela dobře se baví humorným, vystižným a ironickým pastišem popkultury a mediálně nafukovacího světa, který autorka s neklamným nadáním vybudovala.
Autorka je doktorandka Ústavu české literatury a literární vědy FF UK.