Opojná příchuť alkoholu

Moderní kongresová a koncertní budova Sibeliova centra ve stotisícovém městě Lahti ještě v minulém století nestála a město bylo známé pouze díky svým skokanským můstkům. Jméno nejznámějšího finského skladatele Jeana Sibelia není jedinou národní značkou, která ji zdobí. Nová konstrukce haly je přistavěna k bývalé továrně na koberce a je celá ze dřeva, národního průmyslového bohatství Finska. „Kdybychom tu stavbu postavili z betonu, stěží bychom na ni sehnali takové prostředky od Evropské unie,“ vychloubá se ředitel Antti Vihinen tím, jak šikovně dokázali využít podpory evropských strukturálních fondů a oživit tak do té doby zcela průmyslový region. Může být právem pyšný, podařilo se mu ve městě rozhýbat kulturní dění, přitáhnout světové interprety a pozvednout místní symfonický orchestr (Sinfonia Lahti). Jenom z peněz EU by to ale nezvládli. Kde se tedy berou ostatní prostředky na finskou kulturu?

Sázej a chlastej!

Mnoho lidí si dodnes myslí, že koupit ve Finsku alkohol je téměř nemožné a že zde vládne prohibice. To skutečně platilo do roku 1932. Dosud je běžnou otázkou ve finských kvízech, co znamená pro Finy číslo 543210. Odpověď zní, že 5. 4. 1932 v 10 hodin byl ve Finsku otevřen první obchod Alko. Jsou to jediné obchody, kde si můžete koupit libovolné množství alkoholu, tedy pokud je vám více než 18 let (u alkoholu na 22 % více než 20 let). Tyto obchody vlastní stát, navíc do roku 1995, kdy vstoupilo Finsko do EU, měl stát monopol i na výrobu a distribuci alkoholu. Státní rozpočet je tedy každoročně obohacen nejen o daň z alkoholu, ale také o zisk, který tyto obchody vykazují. To ve Finsku není malé číslo.

Jak to souvisí s finskou podporou kultury? Financování kultury z veřejných zdrojů a ze státního rozpočtu je ve Finsku zaručeno speciálním zákonem, podle něhož velká část zisku z prodeje alkoholu financuje právě kulturu. Ústřední roli zde však také hrají fondy, které jsou tvořeny ziskem místní (opět jediné a státní) loterie. Více než 80 procent zisku ze sázení na dostihy, na sportovní výsledky, ze všech loterií, včetně výherních automatů, které ve Finsku najdete zcela běžně i v supermarketech, jde do těchto fondů. Potom se peníze rozdělí mezi kulturu, sport, vědecký výzkum a aktivity mládeže. A největší díl (35 procent) jde právě na kulturu.

Podobně jako v Británii (Arts council) zde existuje síť nezávislých regionálních Uměleckých rad, jež na základě předem daných odborných kritérií přerozdělují peníze, které dostanou od státu. Zcela samostatně stojí Umělecká rada Finska, která financuje kulturu celostátního významu.

Hudba budoucnosti

Ve Finsku se navíc podpora kultury snoubí se štědrým sociálním systémem. Existují fondy pro mladé umělce, které jim až na dva roky umožní na základě měsíční renty věnovat se čistě svému umění. Pro „prověřené“ umělce jsou tyto granty dlouhodobější, a pokud se stanete pro finskou kulturu nepostradatelný, můžete dostat i doživotní rentu. Nemálo prostředků se také investuje do vzdělání. Na každé základní škole probíhá umělecké vzdělávání, na druhém stupni figuruje jako jedna ze specializací. Na ně navazují speciální umělecké školy (například v hudebním vzdělávání to jsou konzervatoře, kterých je ve Finsku jedenáct, což je vzhledem k počtu obyvatel – 5,2 milionu – velmi vysoké číslo).

Jedním ze základních cílů finské kulturní politiky je podpora národní identity a umělecké kreativity. S tím souvisí především masivní podpora soudobého umění.

Všemožně je také podporován vývoz finského umění do zahraničí. Nejmarkantnější je to právě v hudební oblasti, kde se export hudebních skupin zařadil mezi ostatní vývozní artikly a finské Ministerstvo průmyslu a obchodu jej zařazuje mezi běžnou agendu. Funguje zde společnost s názvem Music Export Finland (MUSEX), která vyhledává mezinárodní příležitosti pro profesionály finského hudebního průmyslu a propaguje finskou (zejména populární) hudbu na zahraničním trhu. O propagaci (zde zase s důrazem na soudobou hudbu) se stará Finnish Music Information Centre. Podobné exportní hudební společnosti fungují v mnoha evropských zemích a navzájem spolupracují.

Česko zatím na takovou instituci stále čeká a možná, že její neexistence připravuje české hospodářství o desetimilionové částky, které by do pokladny přinesly zahraniční koncerty nebo případně prodej desek tuzemských hudebníků. Právě ve Finsku se podle dat Music Export Finland obrat tohoto obchodu v roce 2004 vyšplhal na 21,7 milionu eur. A bez pomoci MUSEX by jistě dnes teenageři po celém světě neznali finské hitparádoborce H.I.M., Rasmus nebo kapely jako Nightwish, Waltari a Apocalyptica. Po neúspěšném pokusu lobbistické skupiny kolem Paláce Akropolis (v čele s kontroverzní postavou, bývalým ředitelem Jaroslavem Raušerem) přesvědčit tehdejšího ministra kultury Jandáka, aby exportní hudební kancelář zařadil pod Ministerstvo kultury, to vypadá, že v Česku tento nápad opět zapadl.

Je to ve hvězdách

V Sibeliově centru v Lahti se po prohlídce velké koncertní síně s unikátním akustickým systémem, který umožní v sále provozovat jak komorní hudbu, tak rockový koncert (a to vždy se špičkovým zvukem), musíte zastavit v prostorném foyeru. Pohlédnete-li nahoru na vysoký strop se spoustou světélek, zjistíte, že je nad vámi hvězdná obloha. Antti Vihinen k tomu dodává, že takto vypadalo postavení hvězd v den, kdy se narodil Jean Sibelius, a vás to snad ani nepřekvapí. Vše je zkrátka domyšleno do detailu.

Česko je jiný případ. Veškeré pokusy o narušení monopolu Sazky na loterijním poli skončily nezdarem, včetně nešťastné státní České lotynky na počátku devadesátých let, která měla odvádět své zisky na kulturu, podobně jako tomu je ve Finsku. Loterie ale po krátkém působení zkrachovala a stáhla s sebou i Státní fond kultury ČR, který už dlouhou dobu neplní svou úlohu. A nynější ministr kultury Václav Jehlička ho chce nadobro zrušit (rozhovor v A2 č. 31/2007). Napadlo někoho, že by třeba Sazka mohla přispívat nejen na sport, ale i daným procentem ze zákona na kulturu? Možná napadlo, ale nikdo si o tom netroufá mluvit nahlas.

Autoři studovali Arts Management na Sibeliově akademii v Helsinkách.