diagnostické prózy Juli Zeh

recenzní literární dvojstrana se zabývá podivuhodnou trojicí knih. Dvě jsou erotické (od Abbého Appliqué a Paula Verlaina), třetí sumář katolického myslitele Léona Bloye. Autoři recenzí se mimo jiné zaměřují na jazyk děl – drsný, plamenný, vzrušující – a ukazují, kterak myšlenková faleš a lenost vede k perverzitě. V českém prostředí je značně neoblíbené spojovat umění s politikou, očekávat od špičkových umělců společenskou angažovanost a rozkrývání politických slovních perverzit. Nová česká literatura se politikou „špiní“ málokdy, a pokud, jde o bezpečný pohled na historické události. Dovolujeme si vám představit dvě mladé německé spisovatelky, Juli Zeh (1974), jíž věnujeme hlavní téma, a Terézii Moru (1971), jejíž román recenzujeme. Jejich díla jsou naprosto odlišná, první extrovertní a druhé introvertní, obě však zpracovávají současnost, což vždy přináší životadárný risk omylu. – Náš parlament minulý týden cirkusovým způsobem lavíroval s podivně zaobalenou „ekonomickou reformou“ na laně a nakonec ji očima (silný eufemismus) dotlačil do cíle. V téhle věci se bohužel nadlouho nedá nic dělat. Soustřeďme teď pozornost na státní rozpočet a jeho kapitolu kultura. Titíž nepříliš svěží artisté se budou tvářit, že kultura je roztomilý liliput, ze kterého stát nic nemá. Je to čím dál větší lež. Vyzýváme k přímým oslovováním poslanců na toto téma. Ještě je čas.

Dokonalé (diamantové) čtení!

Libuše Bělunková