V Benátkách, na slavném Lidu, se každoročně koná nejstarší filmový festival na světě, s přestávkami již od roku 1932. Na zeď Palazzo del Cinema tu promítají názvy vítězných filmů, mezi nimiž najdeme i poválečnou Sirénu Karla Steklého. Letošnímu 64. ročníku ale dominovala probouraná palácová stěna, do které – nad úhledně rozházené cihly – organizátoři zavěsili happeningovou dělovou kouli na provaze. Na znamení, že svět je zase ve válce, válka zasahuje do filmu a film zase do války.
Pro nás je to nezvyklá věc, aby se festivalový ročník tematicky, natož politicky profiloval a snažil se ovlivnit mínění veřejnosti anebo alespoň okruhu intelektuálů. Nejvíce se mluvilo o filmu Briana de Palmy Redigováno (Redacted), jenž se zakládá na protiválečném apelu. Přibližuje známou tragédii z irácké Samarry, při níž američtí vojáci znásilnili patnáctiletou Iráčanku a vyvraždili její rodinu. Tematizuje, jak lze v dnešním filmu nakládat se skutečností a jestli je možné přinášet angažovaná svědectví. Snímek mísí dokumentární záběry s postupy videodeníku, hrané inscenace a internetových guerillových záběrů či dokonce televizních stand-upů. Kudy ale vede hranice reality a fikce? Co je pravda a co je „redigováno“?
Snímek Kena Loache a Paula Lavertyho It Is a Free World je oproti tomu staromódní sociální „docudrama“, které inscenuje příběh mladé ambiciózní podnikatelky obchodující s levnými pracovními silami. Dílo ukazuje rozpad komunity a pokrytecké společnosti, kterou v podmínkách dravé ekonomiky pohánějí v podstatě mizerně placení ilegálové z Východu.
Politizovaly se tu nejen filmy, ale i celebrity, což nabývalo až absurdních rozměrů. George Clooney mluvil s novináři nejen o sukničkaření a o tom, jestli si barví obočí nebo nesnáší vlezlé tabloidy. Svěřil se, že není hrdý na Ameriku těchto let, a že v amerických volbách fandí demokratovi Baracku Obamovi. Francouzská herečka Ludivine Saignerová přirovnala rezidenta Sarkozyho k Berlusconimu a obvinila většinová média ze záměrného zkreslování skutečnosti. Za to byli zvlášť zástupci oněch ulhaných televizí a médií vděční, neboť odcházeli domů s pocitem, že ulovili kontroverzní štěk rozmazlené holčičky, o němž se bude dál mluvit.
Hlavní cenu, Zlatého lva za nejlepší film, si na nejstarším filmovém festivalu v Evropě odnesl maximálně artistní snímek Lust, Caution Tchajwance Anga Leeho, jehož známe jako autora romaneskních sentimentálních dramat hořkých i sladkých citů Zkrocená hora nebo Rozum a cit. Špionážní drama ze Šanghaje za druhé světové války míchá koktejl politiky se sexem a líčí osudy krásné kurtizány (Tang Wei), která se zaplete do obligátně nebezpečné hry kolem mocného muže (Tony Leung). Upřímně řečeno, úroveň letošní soutěže nebyla valná. Jenže na soutěžní sekci se na Lidu tentokrát pozornost tak úplně nesoustředila.