Americký hudebník Rob Mazurek, který se pohybuje mezi jazzem, improvizací, abstraktní elektronikou a noisem, vydal letos již tři alba. Megastar chicagské hudební scény přijíždí 26. září 2007 po úspěšném koncertě na loňském Stimulu do pražského NoD představit sólovou podobu své tvorby v rámci koncertní série impro.
Letošní rok zahájil Mazurek – který se vysmívá pokusům o žánrové zařazení a neúnavně produkuje další a další nahrávky, jejichž kvalita bývá obvykle mimořádná – ve velkém stylu albem We are all from somewhere else (Thrill Jockey 2007), natočeným s Exploding Star Orchestra. Třináctičlenný ansámbl, který Mazurek sestavil na zakázku Chicagského jazzového institutu, v sobě zahrnul mj. i většinu členů slavné postrockové formace Tortoise. Uvolněná uzda improvizace celého souboru vyústila v deset různobarevných skladeb, které volně proplouvají retrojazzovými končinami, ale nejednou zabrousí do abstraktnějších poloh a experimentální elektroniky. Mazurek neváhá pod rozjetý band přimíchávat zvuky elektrických úhořů a rejnoků, vlastnoručně nahrané v laboratorním akváriu, obrácené zvuky hromobití či bzukot analogových syntezátorů. Výsledkem procesu není kupodivu orchestrální noise, jak by bylo možné očekávat. Naopak jde o nahrávku posluchačsky více než příjemnou. Přiznaný jazzový retrozvuk Mazurek přenáší do současnosti elektronikou a progresivními minimalistickými aranžemi, přičemž sólové party flétnistky Nicole Mitchellové a klávesisty Jima Bakera hrají v souboru téměř poetickou úlohu.
Jazzové vúdú
V podobném duchu se nese další letošní Mazurkův počin – koncertní CD/DVD uskupení Chicago Underground Trio s názvem Chronicles (Delmark Records 2007). Znovu jde především o jazzovou nahrávku, vystavěnou na neodbytném elektronickém základě rytmických smyček a přednahraných zvuků. Soubor však utlumuje živelnou energii v nejneočekávanějších momentech a uvolňuje tak místo pro krátké výlety do abstraktních zvukových krajin. Nejde jen o běžný záznam koncertu: Chronicles vznikly ve spolupráci s videoartistou Rayem Harmonem, který neméně invenčně přepracoval obraz hudebníků snímaný a současně promítaný na scénu během vystoupení.
Další Mazurkův projekt, trio Tigersmilk, jež samo sebe vystihuje pojmem „voodoo concrete jazz crew“, na letošním CD Android Love Cry (Family Vineyard 2007) rovněž vychází z brumícího laptopového podkladu. Hutný zvuk předchozích zmíněných nahrávek je však jemně elaborován a navíc se zde zcela transparentně projevuje Mazurkova schopnost pracovat s barvou zvuku ve spojení jazz – elektronika. Dozvuky kornetu – přecházející v plovoucí zpětnou vazbu – se pomalu proměňují v šumivý podklad, který zcela přirozeně splývá se zvukem perkusí. Nejde však o doslovnou volnou improvizaci, jak tento termín dnes chápeme. Mazurek a jeho hudební projekty melodickými postupy nepohrdají, polystylový pohyb jeho hudby není v žádném případě pokusem o eliminaci žánrů. Naopak se odehrává s respektem ke stylu a je spíše demonstrací možných cest fúzování a mezižánrové komunikace, a to i v případě jeho noisových alb pod hlavičkou Mandarin Movie.
Nejnovějším projektem Chrono-light, který bude základem jeho nadcházejícího vystoupení v Praze, Mazurek opouští ryze hudební sféry a přesouvá se na pole živých multimédií. Zvukovou kompozici téměř ambientních kvalit doprovází videosekvence jemně lomených světelných paprsků. Obsedantní hledačství čistého světla tak paradoxně přichází z druhého břehu. Vizuální hudba produkovaná autory tradiční filmové abstrakce byla vždy pokusem o novou a čistou podobu vizuálního média, která by kvalitativně dosáhla rozměrů hudby. Mazurek však zcela intuitivně a přirozeně rozšiřuje své hudební myšlení do média obrazového.
Autor je český hudebník žijící v Kodani.