Od léta jsou Institut umění – Divadelní ústav a NIPOS mnohem známější. Na první pohled dobrá zpráva. Kdyby ovšem za jejich známostí nestálo ministerstvem kultury zamýšlené sloučení obou organizací. V tomto čísle se zabýváme slučováním nejen zmíněných institucí.
Velké letní pozdvižení napříč kulturní obcí způsobil návrh státního rozpočtu na rok 2008, v němž se oproti rozpočtu letošnímu krátí finance na kulturu. Přesně se jedná (podle www stránek MK) o krácení rozpočtu o 1,2 miliardy Kč ve srovnání s rokem 2007. Na kulturu by tedy příští rok mělo jít 6,7 miliardy Kč, což je 0,67 % státního rozpočtu. Vláda ve svém programovém prohlášení však mluví o postupném navyšování rozpočtu na kulturu až na 1 % státního rozpočtu v roce 2010.
Ministr kultury Václav Jehlička sice pro rozpočet nehlasoval, nicméně okamžitě začal hledat ve svém resortu úspory. A logicky se zaměřil na mandatorní výdaje, tedy primárně na rozpočtové organizace. Do jeho hledáčku se dostal mimo jiné Institut umění – Divadelní ústav (IU-DÚ) a Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS). Začalo se mluvit o sloučení obou institucí, za kterým mnozí hledali likvidaci. Podle náměstka Františka Mikeše však MK stále ještě nerezignovalo na navýšení rozpočtu pro kulturu na příští rok a snaží se přesvědčovat vládu (viz pořad ČRo 3 – Vltava Divadelní ústav kontra ministerstvo kultury, 25. 8. 2007).
Důležitý je také fakt, že po odchodu ředitele IU-DÚ Ondřeje Černého do vedení Národního divadla vypsalo MK konkurs na jeho nástupce. Vedení se prozatímně ujala zástupkyně odcházejícího ředitele Eva Žáková, která posléze konkurs vyhrála. Ministr ji však do funkce neuvedl, naopak konkurs anuloval. Situace kolem IU-DÚ se tedy rozvířila ve chvíli, kdy má instituce pouze pověřenou ředitelku. To nahrálo spekulacím, že chce MK jen využít nejisté situace k redukci či likvidaci IU–DÚ, případně že má své plány s budovou jeho sídla v centru Prahy.
Odpůrci i obhájci záměru se pustili do medializace kauzy. Začalo se sice diskutovat, ne vždy ovšem na odborné úrovni, jak si to obě instituce zaslouží. Mnoho rozporných informací zveřejnil i sám ministr Jehlička. Například v rozhovoru pro časopis Euro (č. 32–33, s. 78 a n.) na jedné straně ubezpečuje, že jeho cílem není měnit činnost zmíněných institucí, na druhé straně ale mluví o redukci, kterou bude provázet spojování institucí. Zároveň garantuje, že nepřistoupí k revolučním krokům, pokud nebude mít vše podloženo audity, odbornými posudky a diskusemi s odborníky. Pak ale používá termíny jako „zbavit se“ příspěvkových organizací (v pořadu Před půlnocí, ČT 24, 13. 8. 2007) nebo řekne: „Kdo má ekonomickou jistotu, ztloustne a zleniví.“
Analýzy a plán transformace chce mít ministr podle vyjádření ve zmíněném pořadu do konce roku. Ušetřené peníze z mandatorních výdajů chce přelít do živé kultury a památek. „Chceme ukázat vládě, že umíme ušetřit,“ říká. Podle jeho slov by spojení IU-DÚ a NIPOS, a tedy i snížení stavu pracovníků obou institucí mělo ušetřit 15 milionů korun ročně.
O NIPOS se soustavně zkresleně hovoří jako o instituci zaměřené na amatéry, o IU-DÚ jako o studijní organizaci (v tomtéž pořadu).
V argumentaci proti IU-DÚ opakovaně zaznívá informace o pochybení IU-DÚ v hospodaření s finančními prostředky poskytnutými MK, a to i z úst samotného ministra. Závěr kontroly hospodaření, kterou realizoval Národní kontrolní úřad (NKÚ) mezi únorem a červencem 2006 (kontrolní akce č. 06/11), je volně přístupný na internetových stránkách NKÚ. Je nutné podotknout, že kontrola se týkala čtyř subjektů: ministerstva kultury, Divadelního ústavu (dnes IU-DÚ), Laterny magiky a České filharmonie. Kontrolní závěr pak konstatuje celkem dvě pochybení na straně ministerstva kultury, dvě pochybení na straně Divadelního ústavu a jedno pochybení na straně České filharmonie.
Budeme transformovat. Ale rychle!
Příkazem ministra ze dne 23. 8. 2007 byl zřízen pracovní tým, který má zpracovat Koncepci transformace příspěvkových organizací zřizovaných MK. Vedením týmu byl pověřen první náměstek František Mikeš, tajemníkem se stal Zdeněk Novák, který je zároveň členem týmu za MK. Skupinu tvoří jak lidé z ministerstva (6 zástupců), tak externisté (13 zástupců). Objevili se v ní i lidé přímo spojení s řízením příspěvkových organizací: například Milan Knížák (Národní galerie), Michal Lukeš (Národní muzeum), Vlastimil Ježek (Národní knihovna), Horymír Kubíček (Národní technické muzeum). Dále třeba senátor Tomáš Töpfer nebo Yvona Kreuzmannová, spojená s Iniciativou pro kulturu.
V šibeničním čase září a října má tým za úkol zajistit návrh transformace příspěvkových organizací: zpracovat analýzu právního postavení a ekonomického fungování příspěvkových organizací a jejich srovnání s jinými typy právnických osob; navrhnout model(y) takové právnické osoby, který/é by eliminoval(y) negativa stávajícího modelu, vyplynuvší z provedených analýz, navrhnout soubor příspěvkových organizací vhodných k transformaci a navrhnout další opatření směřující ke snížení mandatorních výdajů spojených s činností příspěvkových organizací. Je možné tyto úkoly, má-li se jednat o skutečně propracované analýzy a návrhy, zvládnout za dva měsíce? A to zvláště tehdy, kdy se budou členové týmu věnovat ještě své běžné pracovní agendě?
Co je Institut umění – Divadelní ústav?
Divadelní ústav (sídlící v Celetné ulici v centru Prahy) vznikl v roce 1959 jako divadelně dokumentační a organizační středisko. Byla zde zřízena oborová knihovna, pracovalo se na bibliografii divadla, existoval zde i fotografický archiv a fond jevištních návrhů. V roce 1967 byl DÚ poprvé organizátorem Pražského Quadriennale, prestižní mezinárodní výstavy scénografie a divadelní architektury, kterou pořádá dodnes. Letos byl DÚ přejmenován na Institut umění – Divadelní ústav. Dnes je IU-DÚ odbornou institucí, která se komplexně věnuje divadlu s přesahem k dalším druhům umění. Zahrnuje odbornou knihovnu (113 tisíc svazků), informačně-dokumentační oddělení – jehož součástí je fond fotografií (čítá přes 100 tisíc snímků poválečné divadelní fotografie) a videotéka – a bibliografické oddělení. Vloni oficiálně založil sbírku scénografie. V jeho rámci pracuje Kabinet pro studium českého divadla, což je jediné pracoviště v ČR, jehož hlavní náplní je kontinuální výzkum českého divadla. Instituce má vlastní ediční oddělení. Projektem IU-DÚ je i odborné knihkupectví Prospero. Oddělení mezinárodních vztahů se podílí na propagaci českého divadla v zahraničí (např. česko-kanadský projekt Kanadská sezóna, Sezóna českého divadla v Latinské Americe nebo projekt Invaze do Evropy). V IU-DÚ sídlí česká střediska mezinárodních nevládních divadelních organizací, jako je například Mezinárodní divadelní ústav (ITI), Mezinárodní federace pro divadelní výzkum (FIRT) nebo Mezinárodní společnost knihoven a muzeí divadelního umění (SIBMAS). Také díky Institutu umění, který vznikl v roce 2005 původně jako oddělení Divadelního ústavu, přesahuje jeho činnost k ostatním druhům umění. Při Institutu umění funguje také Česká kancelář programu EU Culture, hudební a taneční sekce. IU-DÚ rovněž řeší různé projekty či provádí analyticko-koncepční práce na základě zadání MK.
Je třeba doplnit (protože z ministerstva zazníval opak), že i jiné druhy umění – film, literatura, výtvarné umění – mají podobné instituce. Národní filmový archiv je příspěvkovou organizací MK. Ústav pro českou literaturu a Ústav dějin umění jsou součástí Akademie věd České republiky. Navíc podobné instituce existují běžně v zahraničí, a to jak v zemích Visegrádu, tak v západní Evropě. Ani rozpočtové financování není ojedinělé.
A NIPOS?
Činnostmi a zaměřením je předchůdcem Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS), který sídlí v Blanické ulici na pražských Vinohradech, Osvětový ústav založený v roce 1906. Po vzniku Československa se změnil na Masarykův lidovýchovný ústav. Následnická příspěvková organizace vznikla v roce 1991, současný název dostala v roce 2005. V instituci pracují čtyři odborné útvary. ARTAMA, útvar pro podporu a rozvoj neprofesionálního umění dětí, mládeže a dospělých. Umění celkově, nejen divadla. ARTAMA zajišťuje odborný a informační servis pro jednotlivé obory neprofesionálního umění, realizuje výzkumy a ediční činnost. CIK, útvar Centrum informací o kultuře, realizuje státní statistickou službu za oblast kultury, spravuje specializovanou knihovnu a buduje databázi (databáze úřadů, knihoven, památek, muzeí, památníků, divadel, kulturních domů atd.) a článkovou bibliografii. Útvar Regis se zaměřuje na regiony: v jejich rámci se zabývá analytickou výzkumnou činností i informačním servisem. Výstupem útvaru jsou například publikace Financování kultury z veřejných rozpočtů nebo ročenka Statistika kultury. Pracuje na nejrůznějších projektech podle zadání MK, ale třeba i ministerstva zemědělství (Regis se podílel na přípravě národních programových dokumentů pro Evropský zemědělský fond pro obnovu venkova v letech 2007–13). Dále v jeho rámci pracuje redakce časopisu Místní kultura, která je dalším odborným útvarem NIPOS.
Organizace, které zajišťují činnosti jako NIPOS, existují všude po světě, ačkoliv nebývají takto koncentrované „pod jednou střechou“ – v tom je NIPOS unikát. Také v zahraničí tyto organizace zřizuje ministerstvo kultury.
Nespěchejme!
Co na to Ondřej Svoboda, zástupce pověřené ředitelky IU-DÚ Evy Žákové, a František Zborník, ředitel NIPOS? Nejprve zrekapitulujme fakta. Eva Žáková, pověřená ředitelka IU-DÚ, a ředitel NIPOS František Zborník, dostali z MK dopis s příkazem vypracovat návrh spojení obou institucí. Ředitelé postupovali společně a ke konci července zaslali na MK dopis, jehož přílohou byly poměrně obsáhlé popisy činností obou institucí, neboť měli pocit, že není na MK přesně známa. Teď čekají na odpověď. Do 15. 11. 2007 by měly být hotové vnitřní věcné audity a uzavřeny dohody o spolupráci obou institucí. Jak ale Svoboda i Zborník zdůrazňují, spolupráce funguje už teď. V klíčových bodech se obě instituce shodují: jejich činnosti se nijak podstatně nepřekrývají, lze úžeji spolupracovat, ale prosté sloučení nepovede k úsporám, pokud se výrazně neomezí činnosti obou organizací. „Podstatné je, že pokud by k fúzi mělo dojít, tak jedině na základě podrobné analýzy činností, analýzy potřeb veřejnosti a ministerstva,“ říká Svoboda. Zborník se Svobodou se shodují také na tom, že není reálné sloučení k 1. 1. 2008 a že fúze znamená další finanční náklady. „Muselo by zřejmě nastat propouštění, restrukturalizace institucí. To všechno stojí peníze,“ upozorňuje Svoboda. „Udělejme podrobné audity činností obou organizací a na jejich základě se k 31. 12. tohoto roku rozhodne, jestli sloučení ano, nebo ne. Pokud ano, ať nám ministerstvo uloží, abychom to celý příští rok připravovali, a do roku 2009 by potom k transformaci mohlo dojít,“ dodává Zborník, který však zároveň v otázce smysluplnosti transformace obou institucí spoléhá až na výsledky budoucích auditů. Zborník navíc neskrývá nespokojenost s medializací celé kauzy: „Vadilo mi, že se dehonestovala činnost a funkce naší organizace. IU-DÚ se má sloučit s nějakými ochotníky... Považujeme se za instituci rovnocennou jakékoliv jiné příspěvkové organizaci, kterou ministerstvo kultury zřizuje.“
Drahá sleva
Shrneme-li celou kauzu, je nutné konstatovat, že debata o transformaci příspěvkových organizací MK či o jejich vícezdrojovém financování je potřebná a má smysl. Smysl má také debatovat o tom, jestli nemohou samy více vydělávat (na základě zkušenosti z Itálie se třeba ptám, proč Stavovské a Národní divadlo nefungují přes den jako muzea pro veřejnost s komerčním vstupným, jako třeba benátská opera La Fenice, a nevyužijí tak faktu, že jde o mimořádnou architektonickou památku?). Horší jsou okolnosti, které debatu provázejí.
Ministr hovoří o institucích, podstatu jejichž činnosti zjevně nezná. Nesnaží se zabránit hysterii tím, že bude komunikovat jasně a s přesnou znalostí věci. Tým, který se má na MK transformací zabývat, ustavuje až poté, co je celá situace kolem příspěvkových organizací skrznaskrz medializována (a nejde jen o NIPOS a IU-DÚ, ale také třeba o Státní operu, Laternu magiku, Muzeum loutkářských kultur atd.). Transformace se má navíc uskutečnit pod tlakem zkráceného rozpočtu. Proto MK uvažuje o nesplnitelných časových perspektivách, v nichž chce provést veškeré analýzy, audity (přičemž třeba důkladný personální audit se určitě nedá udělat z kanceláře ministerstva, ale je třeba se vydat přímo do rozpočtových organizací) apod.
Nezaznamenala jsem také, že by MK uvažovalo o nákladech takové transformace či „jednoduchého“ spojení například IU-DÚ a NIPOS. Nemluví se o výši odstupného, které by dostali propuštění zaměstnanci, o nákladech na stěhování a mnoha dalších výdajích. Nemluví se o tom, že by se v žádném případě nejednalo o okamžitou úsporu, ale nanejvýš (pokud vůbec) o úsporu v delším časovém horizontu, které by předcházely další náklady. Nikdo se tedy nemůže divit, že v institucích, kterých se mají změny týkat, panují obavy a nejistota. Je-li totiž hlavním heslem „rychle a levně“, hrozí, že z toho nevzejde nic dobrého. V neposlední řadě je třeba napsat, že by vláda měla dodržet své závazky týkající se navyšování rozpočtu na kulturu. Jestliže deklaruje důležitost a podporu kultury, neměla by se při ukrajování jejího rozpočtu schovávat za reformu veřejných financí.
Autorka je divadelní kritička.