Propagujeme živou českou kulturu

Proč se mezinárodní festival současného umění konaný v Praze jmenuje Tina B.? Je tu nějaký vztah či vymezení k ostatním přehlídkám mezinárodního umění v Praze?

Tina B. znamená This is not another Biennale neboli Toto není další bienále. Zároveň je Tina B. tajuplná žena, která zve na festival současného umění do Prahy. Tomu odpovídá vizuál festivalu, který mění každý rok svou identitu. V loňském roce to byla spíše koketa, letos intelektuálka atd. Nikdy není jasné, kdo vlastně Tina B. je. Je to shoda okolností, že opravdu existuje známá kanadská zpěvačka stejného jména, a také slavná sexuoložka… V umění nevládne podle mého názoru konkurence jako na komerčním trhu, a tak se Tina B. vůči ostatním přehlídkám nijak nevymezuje, ale naopak je doplňuje. Festival se soustředí spíše na „okrajové“ anebo složitější žánry, jako je digitální umění, text, performance, video, interaktivní instalace, zvukové instalace, experimentální hudba atd.

Co vás vedlo k myšlence rozšířit výstavní nabídku mezinárodního umění v Praze?

Diskutovala jsem s jedním významným belgickým sběratelem o tom, že v Praze chybí akce, která by přivedla velké mezinárodní sběratele umění na myšlenku sem přijet. Po skoro dvouletých přípravách vznikl loni první ročník festivalu. Naší snahou je nalákat co nejvíce zahraničních milovníků umění do Prahy, představit jim touto formou místní uměleckou scénu a probudit v nich zájem o zdejší umělecké dění. Z tohoto důvodu nemá festival žádnou speciálně českou sekci, ale kurátoři si zde vybírají české umělce a integrují je do svého mezinárodního kontextu.

Co si slibujete od takto velkoryse pojaté akce v prostředí (stále) posttotalitní střední Evropy?

Česká umělecká scéna není rozhodně jednoduchá. Je rozpolcená a převážně nakloněná ke kritice všeho nového. To nám práci neulehčuje, ale jak se říká: No risk, no fun, a proto si myslím, že každá aktivita je nutná. Snažím se najít pozitiva, a pokud se mi podaří nadchnout co nejvíce kurátorů, sběratelů, ředitelů muzeí pro české umělce a pro Prahu, tak si splním sen. Je to běh na dlouhou trať. Ráda bych, aby se Tina B. stala mezinárodně známým podnikem v oblasti současného umění, jako je Pražské jaro v oblasti vážné hudby anebo v jiném žánru Karlovarský filmový festival. Časy se mění a i posttotalitní střední Evropa se omlazuje a vyvíjí. Chce to vytrvat a hlavně si položit laťku hodně vysoko a za tím cílem jít. Nemám z toho ani přes všechny překážky strach, naopak je to pro mne velká výzva. Nicméně bez skvělého týmu, který mám kolem sebe, kurátorů, umělců, sponzorů a institucí by nebylo možné nic.

Letošní ročník Tiny B. je zaměřený na média atypická v běžném galerijním provozu (billboardy, mobil art, performance). Proč sonda tímto směrem? Proč tato „demokratická“, běžně dostupná média, jako mobilní telefon?

Zde jste si odpověděl na otázku, čím se festival liší od jiných uměleckých přehlídek. Klade si mimo jiné za úkol osvětovou činnost pro veřejnost, která není na současné umění příliš zvyklá, proto jsme zvolili jako prezentovaná média například masově rozšířený mobil a video natočené touto běžně dostupnou spotřební technikou. Široké publikum vyzýváme k interakci; umělci zase cítí billboardy a mobily jako výzvu k experimentu. Billboardy se nám daří dostat do mezinárodního kontextu, o čemž svědčí účast uměleckých hvězd, jakými jsou například Kendell Geers nebo Jonathan Monk. Každý měsíc od června letošního roku až do začátku festivalu Tina B. v roce 2008 bude po Praze k vidění vždy pět nových billboardů. Na konci projektu budou všechny vystaveny ve zmenšeném měřítku a vydány formou katalogu.

Jaká je vůbec struktura festivalu Tina B.? Jaká je jeho kurátorská koncepce (hlavní, sekundární)? Kde všude probíhá?

Tina B. každý rok vybere dvě země, odkud pozve kurátora a umělce. V loňském roce to byla Kanada a Finsko, letos je to Jižní Korea a Itálie. Dále je festival rozdělený do jednotlivých sekcí, z nichž každá má vlastního kurátora. Festival nemá sjednocené motto, ale je propojen několika tématy najednou. Zveme zahraniční kurátory, aby strávili nějaký čas v České republice, a měli tak možnost si prohlédnout ateliéry, seznámit se s umělci a jejich díly. Každý zahraniční kurátor se snaží nějak zapojit české umělce do své sekce, a tak často dochází k zajímavému dialogu. Výsledek mohou návštěvníci zhlédnout sami.

S kým na festivalu spolupracujete? Jak je financován?

Festival je připravován stálým týmem, včetně dobrovolníků. Snažíme se též zapojit zahraniční nadace a instituce, letos například renomovanou francouzskou galerii Yvon Lambert. Festival se koná pod záštitou hlavního města Prahy a Ministerstva kultury ČR. Ministerstvo kultury nás však zatím finančně nepodpořilo, což nás zaráží. Dále se každoročně snažíme najít co nejvíce sponzorů a získat tak autonomii a nezávislost. To ale není jednoduché, budgety firem jsou limitované a pochopení pro současné umění ještě více. Letos se nám podařilo pro projekt Mobilevideoart získat jako hlavního sponzora společnost Samsung. Bohužel se finance shánějí obtížně. Jsme zatím, jak se říká v zahraničí, „low budget festival“ (nízkorozpočtový), a tak se této situaci, doufejme, že dočasně, musíme přizpůsobovat.

Měl by stát podporovat takovéto přehlídky? Proč?

Ministerstvo kultury by nás mělo alespoň částečně podpořit – vždyť propagujeme živou českou kulturu. Iniciativy jako ta naše vedou k tomu, že se o českých umělcích ví v zahraničí, je tak o ně větší zájem a oni mohou díky tomu volněji tvořit a mají i větší motivaci – tak jak je to ve světě. Stát anebo ministerstvo by spolu s organizacemi, jako je naše, mohly požádat o větší finanční podporu pro kulturu z Evropské unie. Samozřejmě podpora těchto přehlídek nesmí jít na úkor jejich kurátorské nezávislosti.

Co byste doporučila potenciálním návštěvníkům Tiny B.?

Nejlépe ať zhlédnou vše, ať přijdou na všechny plánované performance v týdnu od 2. 10. do 8. 10. – přesné informace je možné získat na webových stránkách festivalu. Program bude rozmanitý a pestrý. Hlavně ať jsou ná­vštěvníci ke všemu otevření a zvědaví a ať s námi diskutují, potřebujeme zpětnou vazbu – chceme přece růst a dostat se dál.

Jakou roli má kurátor v českém prostředí? Jsou tu nějaké kardinální rozdíly oproti zahraničí?

Kurátorské prostředí v České republice je specifické. Kurátoři jsou zde často zároveň obchodníky s uměním. V zahraničí hrají podstatně důležitější roli, spolupracují s velkými státními i soukromými institucemi, k čemuž zde dochází jen výjimečně. Dále mám pocit, že okruh kurátorů je zde velice malý, a tak i výstavní nabídka je limitovaná.

Jakým směrem se bude Tina B. ubírat do budoucna?

Tina B. se bude i nadále orientovat na nová média, performance atd. Na příští rok plánujeme sekci sestavenou pouze z prací umělců zabývajících se světelnými instalacemi.