Další díl nekonečného seriálu jménem ukrajinské volby máme za sebou. Skončil jednoznačným vítězstvím kontroverzní Julie Tymošenkové. Není ale důvod oslavovat.
Někdejší premiérka Tymošenková vyhrála volby, i když získala o necelá čtyři procenta méně hlasů než Strana regionů premiéra Janukovyče. Při nižší volební účasti však dostala o 1,5 milionů hlasů více než minule. A z boje o premiérské křeslo ji zřejmě nikdo nemůže odstrčit.
Během tří let na Ukrajině proběhly troje volby a pokaždé se hovořilo o boji za demokracii, odvrácení katastrofy, všech se účastnili zahraniční pozorovatelé a pokaždé byly zaznamenány snahy o falšování výsledků. V roce 2004 končilo druhé funkční období prezidenta Leonida Kučmy, jehož režim se opíral o velké oligarchy, korupci, vyvažování zájmů velkých hráčů a zastrašování oponentů. Vlivný doněcký klan, ovládající uhelné doly a železárny na východu země, prosadil jako Kučmova nástupce doněckého gubernátora Viktora Janukovyče. V průběhu kampaně ale vyšlo najevo, že Janukovyč byl dvakrát trestán za ublížení na zdraví a podobné delikty. Tyto informace spolu s drsnými praktikami doněcké mafie, která se netajila tím, že hodlá rozšířit svůj vliv na celou zemi, vystrašily rodící se střední třídu, která podpořila kandidáta opozice Viktora Juščenka. Další události si všichni pamatujeme z televizních obrazovek. Pokus o otrávení Juščenka, falšování voleb, statisíce lidí v ulicích, opakování voleb a vítězství oranžových na Vánoce 2004.
Plamenná orátorka z revolučních tribun Julie Tymošenková ve funkci premiérky ovšem ukázala, že lze nepromyšlenými kroky během několika měsíců zastavit do té doby trvalý hospodářský růst. Snahou o reprivatizaci několika tisíc podniků vyděsila zahraniční investory. Záznamy telefonních odposlechů ukázaly, že tvrdě lobuje za zájmy svého sponzora, oligarchy Igora Kolomojského. Neustálé konflikty s okolím prezidenta, především s jiným oligarchou Petrem Porošenkem přivedly Tymošenkovou k pádu. Kompromisní premiér Jechanurov dovedl zemi k opětovnému růstu a parlamentním volbám roku 2006. Tou dobou ovšem Naše Ukrajina ztratila velkou část svého kreditu. „Oranžoví demokraté“ se ukázali být podobně zkorumpovaní jako jejich předchůdci a prezident Juščenko se stále častěji místo politiky věnoval milovaným včelám a snaze o obrození ukrajinské kultury. Přesto však získaly oranžové strany většinu. Nedokázaly se ale dohodnout na postu premiéra. Tymošenková, která z oranžových získala nejvíce hlasů, ho chtěla pro sebe, proti čemuž protestovala Naše Ukrajina. Krize trvala několik měsíců a ve finále se smála Strana regionů, která získala nejmenší stranu oranžových, socialisty. Spekulovat, zda jsou pravdivé řeči o tom, že je regionálové koupili za celkem 300 milionů dolarů, je už bezpředmětné. Viktor Janukovyč se triumfálně vrátil do premiérského křesla.
Oranžoví se ocitli v opozici, což jim pomohlo zbavit se kariéristů. Ti z nich, kteří měli poslanecký mandát, přešli na stranu vládnoucí koalice.
Když se koalice přiblížila k vytouženým 300 hlasům, tedy k získání ústavní většiny, zasáhl do té doby pasivní prezident Juščenko. Prosadil rozpuštění parlamentu a vypsání nových voleb. O ústavnosti jeho kroků sice většina pozorovatelů pochybuje, ale po dosažení dohody mezi politickými stranami se na konci září Ukrajinci znovu vydali k volbám.
Klasik tvrdí, že dějiny se opakují dvakrát. Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. Volební kampaň měla všechny rysy opakování. Na rozdíl od roku 2004, kdy lidé dobrovolně stáli v mrazu a oranžovou symboliku si kupovali za vlastní peníze, musely nyní strany demonstranty honorovat, aby vůbec někdo přišel. Kyjevští studenti to brali jako příjemnou brigádu a během kampaně demonstrovali za všechny strany, které jim zaplatily deset dolarů za pár hodin. Pocit rozčarování byl mezi voliči velmi silný. „A bude tam kolonka Postřílet je všechny?“, odpověděl otázkou vrátný v lugaňské ubytovně na můj dotaz, zda půjde volit.
Na mítinku Julie Tymošenkové v západoukrajinském Ivano-Frankivsku týden před volbami bylo jasné, že ochraptělá expremiérka neztratila své charisma, dav ale již neovládala tak jako před třemi lety. „Všichni jsou stejní zloději,“ rezignovaně prohodil jeden z kolemjdoucích.
Nakonec ale Ukrajinci hlasovat přišli. Již den pro volbách začaly opět nechutné tahanice. Prezident Juščenko vyzval k vytvoření velké koalice tří hlavních stran. Tymošenková rezolutně prohlásila, že v takovém případě odchází do opozice.
Autor je zpravodaj Hospodářských novin.