Umělci, aktivisté, politici i občané jsou znepokojeni. Pořádají se happeningy, protestní akce, petice, a přitom se kope do země. Na tom, co skutečně hrozí zóně klidu v pražském centru, ani na prostředcích, jak tomu čelit, se ale nespokojenci neshodnou.
Do pražské noci zazářil z kopce nad Vltavou známý symbol ženského přirození, vyvalily se rudé mraky, zesílený zvuk skandovaného sténání zakončeného voláním hurá se odrážel od střech. Happening zakončil ohňostroj bílých spermií. Akce, pořádaná v rámci pražského festivalu současného umění tina b., měla podle Magdaleny Jetelové být reminiscencí na „Větrání zarudlé Prahy“, což byly umělecké akce, které probíhaly v letech 1984 až 1985. Možná, že při volbě červeně osvětleného schodiště vedoucího k místě někdejšího Stalinova pomníku hrál roli důležitější než historická symbolika jeho vhodný kosočtvercový tvar. Spoluautor představení Kurt Gebauer vysvětluje vznik happeningu ještě trochu jinak: „V prostoru pod Stalinem jsem dělal nějaké erotické performance již v minulosti. Přišli jsme ale na to, že to venku uvidí lidi lépe, tak jsme naše nápady teď spojili. Zajímá mne ta souvislost totalitních režimů a neukojeného sexuálního pudu.“
Pořadatelé víkendového odpoledne na Letné, které se konalo jen tři dny před akcí známých umělců, jsou však přesvědčeni, že nad Letnou teď visí daleko temnější mraky než rudé. Namísto na přeorientovanou sexuální frustraci poukazují na nenasytnost developerů. „Nesouhlasíme s plány vybudovat pod bývalým Stalinovým poníkem obří oceanárium a přeměnit arénu Sparty na Národní fotbalový stadion pro 40 000 diváků. Letná je vyhledávaným místem oddechu i aktivního odpočinku. Nechceme, aby její jedinečný ráz musel ustoupit masové zábavě,“ hlásal leták, kterým Zelení na Praze 7 zvali na svou podpisovou akci, při níž děti lovily ze zamřížovaných bazénků gumové rybičky, vyhrávaly písničkáři a aktivistům naklonění performeři předváděli řezání Letné.
Během jediného odpoledne nasbírali odpůrci nové výstavby na 1000 podpisů. To jim podle koordinátora kampaně Zachraňme Letnou Ondřeje Mirovského stačí na to, aby se jejich podnětem muselo zabývat jak obecní zastupitelstvo na Praze 7, tak i celopražští zastupitelé. „Ještě budeme sbírat podpisy asi měsíc a počítáme s tím, že se to na Praze 7 bude projednávat 7. prosince. Přitom se k nám připojují pořád další a další občané, včetně známých osobností a zástupců jiných stran,“ pochvaluje si Mirovský, který je zároveň na Praze 7 zastupitelem za Zelené.
Ocenárium a nový obří fotbalový stadion však nejsou jediné stavby, které mají na pláni vyrůst. Zanícené diskuse se vedou i o výstavbě Národní knihovny, která má stát na kraji parku a jejíž podoba vzbudila například v prezidentovi Klausovi takový odpor, že vyjádřil ochotu bránit její výstavbě i za cenu připoutání se řetězem k bagru. Přímo ke Kaplického knihovně se sběratelé podpisů příliš nevyjadřují, Mirovský ale pro tisk prohlásil, že: „Vedle estetických, historických i jiných argumentů nám vadí, že jde o projekty, které na sebe natáhnou denně tisíce lidí.“
Navržená podoba knihovny ani oceanárium naopak příliš nevadí historikovi architektury Zdeňkovi Lukešovi. Projekt podmořského světa přímo ocenil: „Ještě tu mají být vodní kaskády a jezdící schody od mostu nahoru. Kaskády se mi líbí – vody je v centru minimum – a schody jsou fajn, ostatně za první republiky tu o kus dál taky byly.“ V dubnovém článku na serveru Neviditelný pes ale Lukeš varoval, že daleko větší škody může napáchat tunel a fotbalový stadion.
V rámci výstavby tunelu již byla velká část letenské pláně oplocena a za plotem se stavbaři zavrtávají do země a přemisťují obrovské objemy zeminy. Dokončení stavby, která má údajně stát 21 miliard korun, se plánuje na rok 2011. V té době však dosud zřejmě nebude dokončen vnější okruh, na nějž měl být ten vnitřní navázán. Hrozí, že vnitřní okruh dopravu přitáhne a zkoncentruje právě do oblasti parku. Proč se odpůrci výstavby na pláni nezaměřují spíše na tento problém, který je díky probíhajícím stavebním pracím pro veřejnost viditelnější než poněkud mlhavé plánované akce developerů? „Vadí nám vnitřní okruh a snažili jsme se okolo toho něco dělat před rokem,“ tvrdí Mirovský. „Jenže jakmile se kopne do země, už s tím moc nenaděláte,“ prohlašuje aktivista. Opatrný realismus však může nakonec přijít protestující i samotnou Letnou draho. Za kouřovou clonou aut valících se do tunelu (kvůli němuž Praha utratí i peníze, které nemá) se budou developerům jejich projekty prosazovat nepochybně snadněji. A tyto mraky se na rozdíl od rudých oblaků Jetelové, Vlčka a Gebauera tak rychle nerozptýlí.