Po prázdninách školáci zestárnou,
než se nadějí, soumrak
slunečního jasu zavře květ pampelišky
podzimky, co se druhého dne ráno neotevře?
Poslední kupovitá oblačnost,
už tažná... a netopýři vědí, co mají dělat:
pokud se teď dost nevykrmí, nepřežijí zimu
v jeskyních. To jenom člověk
je nerovnováhou mezi letním a dozrálým;
jader jara v plodech slunečních švestek
se urodilo vrchovatě. A na hrušky!
Kdo by se nepřejídal...
a je po švestkách! Na podzim
nikoho nenapadne, že tento keř je šeříkový,
naproti tomu dívejte na větve s rudými šípky!
Na topolu za oknem odměřován čas
žloutnutím listí,
situace se každou minutou zhoršuje: smrtelně
staré listí opadává. Před příletem havranů
uzavřeny všechny vodotrysky: už zítra
v palčákových mrazech
prokřehnou žaludy i pod kloboučky
a vichr prověří odlomitelnost dubových větví,
až praští; půjde do tuhého! Pozor rampouch!
U nás jsme vydáni všanc čtyřem ročním dobám,
ne jako vratné vlaštovky žijící jen jarem a létem
na mysu Dobré naděje.