Evropa se rozhodla pomoci Súdánu. Především symbolicky. Tím, že udělila cenu za lidská práva politikovi a právníkovi Salimu Mahmúdovi Osmanovi.
Předsedové politických stran zastoupených v Evropském parlamentu 25. října 2007 oznámili, že se novým nositelem Sacharovovy ceny stal súdánský poslanec parlamentu a právník Sali Mahmúd Osman. Rozhodnutí předcházela diskuse nad kandidáty, navrženými nadstranickou skupinou poslanců a politickými kluby. Rozprava ukázala nejen míru důležitosti, kterou evropští politici přikládají ochraně lidských práv, ale i slabost EU a jejích orgánů tyto hodnoty skutečně prosazovat.
Mezi navržené finalisty patřili kromě Osmana i loni zavražděná ruská novinářka Anna Politkovská a čínští aktivisté Ceng Ťin-jen a Chu Ťia, kteří vedou internetový blog o porušování lidských práv v Číně a věnují se nemocným AIDS i životnímu prostředí.
Číňany navrhovala Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance. Její poslanec Cohn-Bendit přitom argumentoval především tím, že udělení ceny právě těmto kandidátům by mohlo být prvním krokem, který by měl před chystanou olympiádou v Pekingu napomoci nastolení otázky dodržování lidských práv. Téma by pak prý měli zvednout i další politici, média a dokonce i sportovci a sponzoři. Návrh podpořil i jeden z britských konzervativců s tím, že udělením ceny Číňanům by se poukázalo i na negativní roli čínské politiky v Barmě i v Súdánu. Někdejší čínský disident Cai Čung-kuo, který momentálně žije v Paříži, zase poukázal na to, že čínské úřady před olympiádou ještě přitvrzují cenzuru, a to i na internetu.
Kandidaturu Anny Politkovské obhajoval poslanec Elmar Brok z parlamentní skupiny Evropské lidové strany a Evropských demokratů, který prohlásil, že v posledních letech v Rusku dochází k vraždám novinářů velmi často, ale odhaleno je jen pět procent jejich vrahů. Profesorka Aude Merlinová ze Svobodné univerzity v Bruselu k tomu dodala, že je kontrola médií ze strany státu za Putina mnohem silnější než v předchozích letech. Připomněla také případ záhadné otravy novináře Andreje Babického při cestě do Beslanu. Šéfredaktor listu Novaja Gazeta a někdejší spolupracovník Politkovské Sergej Sokolov kritizoval nejen nedostatky při vyšetřování její vraždy, ale i likvidaci demokratické opozice, která se kvůli posledním změnám zákona zřejmě již nedostane do parlamentu.
Při předkládání kandidatury Saliho Mahmúda Osmana se spojilo hned několik parlamentních skupin. Kromě socialisty Josepa Borrella Fontellese vystoupil i José Ribeire e Castro z Evropské lidové strany, který se před časem účastnil mise EP do Dárfúru. Návštěva Súdánu jím podle jeho slov otřásla. Pozastavil se nad odhady počtu obětí poslední čtyř a půl roku trvající fáze tamního dlouholetého konfliktu, které hovoří o přibližně 200 000 mrtvých a dvou milionech uprchlíků. Přesné číslo však nikdo nezná. Výzkumník Reed Brody z nevládní organizace Human Rights Watch upozornil, že přestože se v poslední době charakter konfliktu proměnil a na místě probíhají boje mezi různými skupinami, centrální vláda i nadále nese za vývoj v zemi odpovědnost. Někdejší předseda Súdánské organizace pro lidská práva Osman Hummaida pak popsal působení svého nominovaného kolegy. Sali Mahmúd Osman vytvořil před lety v Dárfúru síť právníků, kteří informovali o porušování lidských práv a pomáhali obětem. Nový držitel Sacharovovy ceny i jeho rodina byli v minulosti opakovaně terči pronásledování, a to dokonce i poté, co se Osman stal členem súdánského parlamentu.
Konečné rozhodnutí předsedů politických stran EP však nebylo ovlivněno jen konkrétními zásluhami či utrpením jednotlivců. Kromě síly jednotlivých politických skupin, stojících za různými kandidáty, hrály zásadní roli mezinárodněpolitické ohledy a zřejmě také vědomí vlastní (silně omezené) pozice Evropského parlamentu i Evropy jako hráče na globálním poli.
Vezměme to popořadě. Čínskému disidentovi EP již Sacharovovu cenu jednou udělil. V roce 1996 ji dostal tehdy sedmnáct let vězněný Wej Ťing-šeng. Úřady jej však propustily až o rok později, a to na základě přímé intervence amerického prezidenta Clintona. Kromě toho kritizovat udělením ceny Čínu právě v době, kdy se tam jezdí klanět jeden šéf vlády evropských zemí za druhým, považují mnozí poslanci přece jen za nevhodné. V neprospěch udělení ceny čínským kandidátům – i ruské kandidátce – pak mluvila skutečnost, že kromě diplomatické roztržky by udělení ceny pravděpodobně nic konkrétního nepřineslo.
V případě Súdánu to je jiné. Poslanec a ochránce lidských práv cenu spojenou s dotací 50 tisíc eur jistě rozumně využije. A Evropu zase nebude nikdo moci kritizovat, že s katastrofou v Dárfúru nic nedělá. Pravda, vojáky a dokonce ani techniku pro africké mírové síly dodat nedokáže. Ocení však ty spravedlivé.