A díky za ten ruksáček
před kostelem v Mašovicích,
za všechno nezvratné a pomíjející,
i za tu novou kárku… Je úžasná,
jak se leskne v ranním slunci,
její nahuštěná kola měkce kloužou
po asfaltu. Uháním s tím svým
tajemným nákladem městem,
alejí nenaplněných představ zatáčím
ke hřbitovu, proudy aut sviští kolem,
stíny se prostupují, břehy vzdalují,
mraky duní, střechy rezivějí
a u oprýskané zdi sběrny raší
první lístky pámelníků a bezů.
Věčný otče, jsem tak vrostlý do tohoto
světa, že ani necítím dotek prstů
na ostří bytí a záblesk tvého milosrdenství
zahlédnu jen v temné noci, kdy jako zloděj
scházím do sklepení duše a vynáším odtud
nepotřebné haraburdí, které tak vroucně
sloužilo předchozím generacím.