The name is Zeman, Honza Zeman

James Bond a major Zeman se utkávají na akademické půdě

Postavit vedle sebe dva tak výrazné popkulturní emblémy, jakými bezesporu jsou nesmrtelný agent-kosmopolita 007 a poctivý český policajt Honza, představuje v tradici naší odborné literatury čin svěží, nápaditý a čtenářsky přitažlivý. Otázkou zůstává, do jaké míry je akademická sféra připravená na infiltraci popkulturní látky do odborného uvažování. Jak si se světem mezinárodní špionáže a obrany socialistického pořádku poradilo osazenstvo doktorského semináře Ústavu české literatury FF UK, můžeme posoudit ve sborníku James Bond a major Zeman. Ideologizující vzorce vyprávění.

Za hranice popkultury

Bond a Zeman jako symboličtí zástupci dvou rozdílných světů, jejich „mýtus“ jako prostor, kde se narativ (filmový i literární) střetává s denotativní povahou ideologie, která nutně manipuluje i s divákem/čtenářem, dvě výrazné postavy jako možný doklad geneze moderní mytologie… Téma, které přesahuje hranice popkultury, ale aplikováno na její materiál nabízí živnou půdu pro nadsázku i překvapivou paralelu. Zhruba tak lze vnímat potenciál, který se autorům sborníku nabízel jako prostor pro hru a produktivní (nad)interpretaci. Pohříchu tento potenciál přenést velké téma do hravého světa špionů a detektivů zůstává ve sborníku ve stadiu náčrtu a projevuje se především ve stati Petra A. Bílka James Bond a major Zeman: sémantika narativní ideologie a příspěvku Blanky Činátlové Agent bez těla. První zmíněný nabízí ve spolupráci s materiálem podnětnou teoretizaci střetávání narativu s ideologií i promyšlenou mapu shodných i rozdílných rysů obou sérií. Druhý zase paralelou s „klasickým“ uměním osvětluje základní rysy bondovského mýtu z překvapivého úhlu estetiky dandysmu i antických ideálů.

Přijetí výzvy materiálu a přizpůsobení vědeckého jazyka jeho hravé a atraktivní podstatě se jeví problémem většiny ostatních autorů. Neschopnost naplno překročit rovinu konstatace, faktického výčtu a rozehrát interpretativní detektivku činí z příspěvků Jiřího Kotena, Miroslava Štochla a Aleny Fialové spíše těžkopádné pokusy vymezit se autorsky vůči nezvyklému námětu a najít v něm skutečně významné mýtotvorné prvky a výrazné přesahy k tématu emblematické redukce v popkultuře. Některá základní tvrzení se u různých přispěvatelů opakují a jen posilují dojem „dobře, tohle už víme, ale co s tím dál?“. O to více pak mrzí, že Joanna Derdowska svůj pokus vztáhnout narativní půdorys Bonda k modernímu a expandujícímu žánru počítačových her končí ve stadiu pouhé (místy poněkud nepřesné) črty.

Zeman – Rudý gentleman

Poměrně překvapivý je i fakt, že James Bond vzbuzuje v mnoha autorech mnohem menší chuť k interakci než v českém kontextu tradičněji zakořeněný Zeman. S výjimkou v úvodu zmíněných statí jsou odkazy ke světu agenta 007 jaksi automatické, nezaujaté, ochota pouštět se s významově nasyceným a produktivním mýtem do křížku v knize citelně chybí. Agent Jejího Veličenstva prostě v duelu s „rovným“ policajtem z lidu prohrává a sborník tak nabízí více materiálu pro Zemanovy fanoušky než pro zaryté bondology. Velmi komplexní a čtivý rozbor Blanky a Kamila Činátlových Zeman – Rudý gentleman představuje zasvěcenou a vyčerpávající analýzu základních rysů seriálu, Genius loci Třiceti případů majora Zemana od Kamila Činátla poskytne čtenáři poučný zeměpis proměňujícího se světa Honzy od Veřejné bezpečnosti. Bond se tak dostává do role postavy epizodní, která mu prostě nesluší. Obecně se zdá, že ohraničený a bezpečný topos Třiceti případů přitahuje autory více než otevřené univerzum agenta Jejího Veličenstva, což jaksi mimoděk potvrzuje Bílkem proklamovanou otevřenost bondovského světa proti uzavřenému a uzavírajícímu se řádu světa Zemanova.

Zemanovsko-bondovský sborník určitě stojí za přečtení, byť svůj ambiciózní záměr naplnil pouze částečně. Střetnutí barvitého a spektakulárního světa populární kultury s akademickým uvažováním se zkrátka nestalo ani špionským martini s vodkou, ani prachobyčejným rumem. Některé příspěvky hýří nápady a podněty, jiné se zadrhávají v pasti vlastního jazyka a návyků udržet si od tématu bezpečný „vědecký odstup“. Věřme tedy tomu, co píše v závěru knihy Petr A. Bílek: „James Bond will be back. A major Zeman taky.“ A doufejme, že to nulanulasedmička Honzovi vrátí i s úroky…

Autor je bohemista.

James Bond a major Zeman. Ideologizující vzorce vyprávění. Pistorius, Příbram 2007, 134 stran.