Nejsem profesorka
Právě jsem se vrátila z USA z nějaké konference a zjistila jsem, že jste v A2 pod mým článkem Kvantita a kvalita českého vysokého školství uvedli omylem, že jsem profesorka na FF UK. Prosím, otiskněte opravu. Používání titulu bez oprávnění je trestné a vy jste mne tím přivedli do nepříjemné situace, i když chápu, že jste to mysleli dobře. Obvykle v mém věku, tj. skoro v 73 letech, člověk již má podobné tituly. Ale já je nemám. Na vysvětlenou: docenturu jsem získala v roce 1969. Pak VŠEM lidem tyto tituly „normalizační“ ministr školství prof. Hrbek zrušil. Když mne spolu s dalšími asi 132 vyhozenými lidmi opětně pozvali na FF UK na jaře 1990, abych tam přednášela (což jsem ráda přijala, protože ráda učím), tak mně tatáž osoba (s. Hnátková), která byla v komisi, která mne z této vysoké školy vyhodila, ústně sdělila, abych znovu přinesla svoji docentskou práci, aby mne mohli „REHABILITOVAT“, prý to tam nemají, a doslova řekla: „Všechno jsme po vás vyhodili.“ Odpověděla jsem, že především by se měli rehabilitovat oni sami, a ne aby rehabilitovali oni nás. Zda jsem tehdy použila nějaké neakademické výrazy, to si již nepamatuji. Nic jsem tam pochopitelně nepřinesla a ŽÁDNÝ titul kromě doktorátu a CSc. za práci o YMCA někdy z roku 1966 či tak nějak nemám. Nadále jsem byla celá devadesátá léta pouze ODBORNOU asistentkou a NIKDY titul docentka ani profesorka NEPOUŽÍVÁM. Všude uvádím (v rozhlase, televizi atd.) jen a jen doktorka a ÚPLNĚ mně to stačí. Možná, že jste mne z redakce volali, ale já byla na AAASS v New Orleansu a pak na nějaké univerzitě na Floridě a přiletěla jsem teprve včera. Tak... děkuji za zveřejnění mého diskusního článku v A2, ale nějak tam napište OPRAVU, vysvětlení k tomu titulu, aby si někdo nemyslel, že já sama snad používám titul profesorka. Panu děkanovi a vedoucímu katedry napíšu vysvětlení, že to byl OMYL REDAKCE.
Jiřina Šiklová
Ad Nepřítomné město (A2 č. 48/2007)
Do tiskové podoby eseje Nepřítomné město se oproti rukopisu bohužel vloudila chyba, která mě zvlášť mrzí. Na olysalé tabuli na pražské (socialistické) periferii se tehdy neskvěl nápis TESCO – ale TESKO. Tím se vysvětluje i vzápětí v textu zmiňovaná „významuplně vypuštěná hláska“... Nápisy TESCO do Prahy dorazily později a patří docela jiné éře. Záměna písmene text nejen znejasnila, ale vytratil se i zamýšlený kontrast dvou období. Že by se i redakční šotci dnes podvědomě klaněli globalizaci?
Jan Štolba
Ad Umění na tržišti (A2 č. 47/2007)
Článek mne zaujal, je napsaný dost ostře a autor budí dojem, že je dobře informovaný. Jsem zastupitel za KDU a Divadlo hudby (DH) mám rád. Zajímalo by mne, z jakého zdroje autor čerpal, podobnou úvahu slyším poprvé. V roce 2007 má DH v rozpočtu města rezervovanou částku 3,5 milionu, stejná částka se objevuje v návrhu rozpočtu na rok příští.
Pavel Kvapil
Divadlo hudby je vskutku jedinečná scéna. Třeba památné a výtečné Ekologické Dny Olomouc si jinde moc představit nedokážu. Zajímalo by mne však, jak celou záležitost vidí Muzeum umění, profesor Zatloukal a spol. Pakliže mají o objekt tak velký zájem, pak nechápu, proč předně nevyužijí přece dnes nevyužívané kino Central, které je součástí téže budovy. Jakkoliv bych si to nepřál, i přesto ale, zaniklo-li by DHáčko, nevznikla by pak jinde podobná scéna? Řekl bych, že se autor mýlí stran Hnutí Duha, to se zdá být alespoň na nějakou dobu zaobstaráno, jeho tři projekty byly ministerstvem životního prostředí podpořeny. Na co ale město odmítá dlouhodobě Duze přispívat, je Ekologická poradna. Slyšel jsem, že zastupitelstvo mělo namísto toho v plánu přispět nějakým miliónem neúspěšnému podnikateli z Hluboček, který tam provozuje lyžařský vlek! Netuším, zda tomuto odvážlivci nakonec peníze přisoudilo, kdyby ano, tak nezbývá než zvolat, ať žije svobodná ruka trhu! Jak se to má se Sluňákovem, netuším. Ale velmi by mne překvapilo, kdyby se Olomouc hodlala zbavit svého primátu, když teď Sluňákov postavil onu tolik vychvalovanou stavbu, dokonce i cenou ověnčenou.
Ferdinand Vostr
Ad Česká republika vkusu (A2 č. 48/2007)
Ano, o osud veřejného prostoru jde především. Smutná ironie: tenhle podnětný článek vyšel den před tím, než pražský magistrát svým hlasováním zasadil veřejnému prostoru další ránu schválením rozpočtu, který zvyšuje relativní podíl peněz určených na stavbu městských dálnic – na úkor financování veřejné dopravy. Ekologická situace Prahy, v porovnání s jinými evropskými metropolemi již dnes alarmující, se zhorší v důsledku indukčního efektu, který byl mnohokrát popsán a podle něhož je v každém velkoměstě tolik aut, kolik jich do sebe svou dopravní sítí vtáhne. Magistrát tudíž rozhodl, že Praha bude zamořenější. Každý automobil představuje mobilní soukromý prostor, který ukrajuje ze společného prostoru veřejného. Proti urbanistické devastaci se může postavit občanská společnost, která je součástí (politicky definovaného) veřejného prostoru. Tím se kruh uzavírá: urbanistický i politický aspekt veřejného prostoru jsou propojeny. Není náhoda, že nejpříjemněji působí městské veřejné prostory v těch zemích, kde občanská společnost je sebevědomá a kde demokratická správa obce obstojně funguje: tristní situace Prahy je bohužel i obrazem tristního stavu zdejší demokracie. Kde vítězí lobbismus soukromých zájmů, prohrává veřejný prostor. A kde prohraje veřejný prostor, prohrává občan.
Tomáš Samek
Soutěž
Správná odpověď na úlohu z čísla 47 – Jmenujte alespoň jednoho básníka ze slovenské trojice „Osamelí bežci“ – zní: Ivan Štrpka, Ivan Laučík, Peter Repka. Knihu posíláme Veronice Velechové z Hranic.
–mam–