utopický prostor Jižní Ameriky

minulý týden se na titulních stránkách deníků skvěl resort kultury. Několikrát bylo vážně proneseno „jedno procento“ (ze státního rozpočtu na kulturu) a náměstek ministra Jandáka František Formánek, o jehož drobné krtonožčí práci na snižování počtu neprodejných památek měl dodnes málokdo tušení, byl za uši vytažen na světlo a předveden v celé své kráse. Také všichni museli uznat, že ministerstvo kultury je velmi žádaná trafika! A politici prý už nechtějí hledat své další kolegy mezi umělci. To vše dokázala vydobýt třídenní ministryně Helena Třeštíková, za což jí patří náš dík. I ona pociťuje vděk za dobu svého vládnutí: „Děkuji všem, kdo mne v mé práci podporovali a pomáhali mi ji zvládnout.“ Škoda jen, že pořád nevíme, kdo konkrétně a jak omezoval její svobodu natolik, že to tak rychle vzdala. Sama nám to říct nechce. – Při čekání na první kroky jejího nástupce Václava Jehličky se můžeme začíst do eseje Juana Villora, v níž vystupuje z řetězu utržený Helmut (16–17), do zasmušilé recenze knihy Michala Ajvaze nebo se s Blahoslavem Hruškou (20–21) či Jacquesem Rupnikem rozhlédnout po Evropské unii v roce 2007.

Antifridatizační čtení!

Libuše Bělunková