Filomena Borecká

Filomena Borecká (1977) žije, pracuje a vystavuje především ve Francii. Tvořila ale také v Praze a v New Yorku. Každé navštívené místo se svými vibracemi zanechává v její tvorbě stopy. Autorčiny kresby, zvukové instalace i performance jsou totiž jakýmisi seismografickými záznamy, které reflektují její vnitřní duševní procesy. Stejně tak pozorně naslouchá umělkyně lidem a vede neustálý dialog se svým okolím. Její dílo v sobě tedy nese otisky míst (kresby New York City, 2003; Transmigrace Paris-Praha, 2003–04; Transmigrace New York, 2003), přírody (projekt Méristèmes, 2007) i lidí, s nimiž se setkala. Ti jsou na některých dílech dokonce různou formou účastni, například záznamem spánku, který Borecká použila pro svou prostorovou zvukovou instalaci Chrliči; v příštích měsících budou mít také možnost darovat autorce svůj dech pro nový multimediální projekt s názvem Phrenos, který vzniká ve spolupráci se sociologickým kabinetem Eranos. Autorka počítá s využitím dechu jedinců oslovených v Praze, Paříži a jinde. Tento přístup nastoluje otázku, kde končí jeden vzduch a kde začíná druhý. Dech je právě tím, co nás všechny spojuje a propojuje, čemu nemůžeme uniknout ani v prostoru, ani v čase; o vzduch se chtě nechtě dělíme, ať už jsou naše vztahy jakékoliv. Právě vztahy zkoumá Filomena Borecká ve svých novějších kresbách s výmluvnými názvy: Přitažlivost, Spojení, Pohledy, Prolínání, Vnitřní únik… Mezilidská setkávání a komunikaci v nich zaznamenala nejprve černou tužkou na papír, pak barevnými pastelkami na papír, nyní tužkou, tuší a pastelkami na plátno i přímo na stěny galerijních prostor. Tyto kresby jsou logickým pokračováním jejího díla, v němž každá kresba, každý objekt, každý obraz existují samy za sebe jako samostatné artefakty, zároveň jsou však součástí jednoho velkého celku – tvorby, která si zachovává výjimečně osobitou jednotu. Filomena Borecká totiž nehledá pro svá nová díla za každou cenu originalitu či nový koncept, naopak si zachovává dnes zcela vzácnou kontinuitu. A to především díky tomu, že inspiraci a nutkání k tvorbě čerpá jen a jen ze sebe samé.