Asymetrická odpověď

Hrozby „ruských generálů“, že se v případě rozmístění prvků systému americké protiraketové obrany v České republice a Polsku tyto objekty stanou cílem pro ruské strategické zbraně, rozvířily českou mediální a politickou scénu daleko víc než ruskou. Česká ublížená reakce je svým způsobem překvapivá. A to ať už je americký systém ve skutečnosti namířen proti Rusku či doopravdy proti nějaké jiné hrozbě. Bezpochyby totiž platí, co do Prahy vzkázal například moskevský bezpečnostní analytik Alexandr Konovalov: „A co jste čekali?“ Kdyby podobná reakce ze strany ruských jestřábů v uniformách nenásledovala, zřejmě by to znamenalo, že je s Ruskem skutečně něco v hlubokém nepořádku. Slova místopředsedy ruské Státní dumy a kašpárka moskevské politické scény Vladimira Žirinovského, že „Česko zničíme jednou raketou; Polsko je větší, budou potřeba rakety dvě“, jen dokazují, že ruský medvěd, vždy dřímající v myšlení části Rusů, se chová tupě, tedy předvídatelně a konzistentně.

Složitější je ale vysvětlit, proč na protizápadní kartu hrají významní politici, především prezident Vladimir Putin. Jeho ostrá protiamerická řeč na bezpečnostní konferenci v Mnichově Západ překvapila a mnozí začali hovořit o „napjatých vztazích“ a „počátku nové studené války“. Podle části ruských komentátorů se ale Putin, který se chystá na konec prezidentského mandátu, a tedy vlastně na vstup do historie, jen snaží nechápavé západní politiky dotlačit k uznání znovuzrozeného Ruska jako světové velmoci.

Silné postavení v současném světě je pro Rusy důležité. Putinovo doma nikým nezpochybňované úspěšné působení v tomto směru umožní současnému prezidentovi v příštím roce hladké předání moci nástupci, kterého si vybral. Pochopitelně je jedním z nejžhavějších kandidátů Sergej Ivanov, donedávna ministr obrany a tvrdý muž s mnohaletou zkušeností práce v tajných službách. Protiamerická prezidentská rétorika, které jsme byli svědky těsně před Putinovou cestou do významných zemí arabského světa, navíc Rusku pootevřela dveře k lukrativním obchodním kontraktům v této oblasti.

Pro ruské sebehodnocení, ponížené ekonomickou krizí devadesátých let i rozpadem vlastního impéria a konfrontované se současnou americkou velmocenskou politikou, je skutečně důležité, že prezident „to konečně Západu ukázal, řekl mu o něm celou pravdu“, jak napsal jeden moskevský bulvární deník. A jen o pár dní později se ze stejných novin lidé dozvěděli, že zlí imperialisté chtějí z Brd konspirovat proti Rusku. „Vy jste se v Česku úplně zbláznili. Proč u vás chcete mít jaderné bomby namířené na Rusko?“ ptal se mne nedávno spolucestující ve výtahu. Některé výroky ruských politiků bohužel vypovídají o přibližně stejné znalosti situace.

Určitě pravdivé bylo Putinovo prohlášení, kdy v reakci na pravděpodobné české a polské „Ano“ americkému protiraketovému deštníku uvedl, že ruská reakce bude „asymetrická“. Zatím je ale možné se dohadovat, co to ve skutečnosti bude znamenat. Ostré generálské hlasy vyvažuje například ministr zahraničí Sergej Lavrov, kterému prý vadí především nedemokratický způsob, jakým se v ČR a Polsku rozhoduje o amerických základnách bez referenda a bez ohledu na názor občanů. Má pravdu, ale podobná výhrada zní zrovna z Ruska, kde armádu a značnou část politiků názory veřejnosti naprosto nezajímají, natolik falešně a fanfarónsky, že to snad musí být jasné i samotným diplomatům. Zvláštní je situace okolo další výhrady, totiž že o instalaci systému nebylo Rusko předem informováno. Američtí – a koneckonců i čeští – diplomaté ale tvrdí, že to není pravda.

Američtí diplomaté také tvrdí, že systém není v žádném případě namířen proti Rusku. V Moskvě ale prakticky všichni naprosto přesně vědí, že systém je stavěn především kvůli sestřelování ruských raket letících na USA. A o opaku je nejspíš nepřesvědčí nic, ani prostá pravda, že ruské rakety mají do Ameriky nejkratší cestu přes severní pól, a ne přes Evropu. Ruští diplomaté mluví o likvidaci zastrašovacího efektu balistických střel. USA – v případě plné funkčnosti deštníku – prý budou v pokušení samy udeřit jako první, protože se nebudou muset bát odvety. O racionalitě tohoto argumentu snad není potřeba nic dodávat. Snad jen, že v polských silech má být přitom údajně v příštích letech rozmístěno deset protiraketových střel, moskevský arzenál balistických raket přitom v současnosti čítá stovky kusů.

Reakce českých médií i politiků na výroky ruských vojenských a politických činitelů by mohly vést k mylnému dojmu, že ruská politika v tyto dny žije především možným vznikem radaru v České republice. Ve skutečnosti jsou ale zprávy o něm ukryté uvnitř novin, které daleko víc zajímá, jak si Putin zalyžoval v Soči a zda bude toto město pořádat v roce 2014 zimní olympiádu. Jaká tedy bude ona asymetrická ruská odpověď, se možná od Putina dozví až jiný vášnivý lyžař mezi politiky. Český prezident Václav Klaus míří do Moskvy v dubnu.

Autor je zpravodaj ČTK v Moskvě.