A.I.D.S. čili Akademický insitní divadelní soubor je složen z neurčitého počtu osob, výhradně neherců (dále jen herci). Soubor se řídí etickým kodexem. Ten například zakazuje na scéně obscénní výrazy, propagaci násilí a skrytou reklamu kromě nenápadné reklamy na časopis Veronica. Veškeré role se čtou přímo z papíru. Pokud se nějaký herec celou roli naučí nazpaměť a může to prokázat, je vyloučen. Režisérem tohoto divadelního souboru je Mojmír Vlašín, brněnský ochránce přírody a zaměstnanec ekologického institutu Veronica.
Jak již název napovídá, je kořeny souboru třeba hledat na akademické půdě.
Ano, A.I.D.S. vznikl v tehdy ještě Československé akademii věd v Brně. Vědci pravidelně při oslavách MDŽ nacvičili nějakou scénku a dali tomu rámec tohoto souboru. Byla to zábava pro zaměstnance a přátele ústavu. Největší úspěch sklidila hra Darwin na stromě, která byla tehdy ještě poměrně krotkou satirou na poměry v akademické obci. Tou dobou jsem byl pouze zanícený divák. Líbilo se mi také, že hru nastudovali naprostí neherci a že hráli s obrovskou chutí. Poté jsem byl angažován jako „herec“. Herci měli a pořád mají možnost do textu zasahovat, což jsem dělal. Posléze jsem začal s přáteli také hry psát.
Co v názvu souboru znamená slovíčko „insitní“?
Ve starém Řecku se hrálo pro danou komunitu a až shodou okolností se některé hry zachovaly a jsou zajímavé i dnes. Naprostá většina, i kdyby se neztratila, by pro našince byla nesrozumitelná, protože pojednávala o nám neznámých lidech. Myslím si, že kdybychom nějakou naši hru zahráli například v Chebu, že by tamní publikum nevědělo, o čem mluvíme. Insitní tedy znamená místní. Ale popravdě řečeno, je to tam zejména proto, aby tam mohlo být to „I“.
Inspirovalo vás antické Řecko i jinak?
K jeho odkazu se hrdě hlásíme. Většina divadelních kusů byla tehdy napsána amatéry na základě skutečných událostí, aby je nakonec sehrál amatérský soubor pod vedením naprosto amatérského režiséra. Tak to děláme i my.
Témata her jsou většinou zaměřená na problematiku životního prostředí, což souvisí s vaší prací ve Veronice a s vaším ochranářským angažmá.
Z praxe ve Veronice vím, že když uděláme odbornou přednášku například o ekologickém lesnictví, což bylo téma poslední hry Certifikátor 2, přijde možná deset posluchačů a pět jich usne. Jestliže o stejném tématu napíšeme a secvičíme hru, královsky se baví herci, což je základ, a možná se baví i obecenstvo. Sál je nabitý a spousta lidí se o tématu dozví, ať chce nebo ne.
Hry většinou nepíšete sám, k Certifikátorovi autorsky přispěl Michal Rezek z nevládní organizace FSC Česká republika.
Většinou se snažím spolupracovat s dalšími osobami. Pokud se něco na hře nepovede, může za to spoluautor. To je základ. Za druhé se hra píše formou postupně rozvíjeného dialogu mezi autory.
„Radikální ekologové jsou problémem vzhledem k tomu, že hesla, která propagují, jsou většinou pravdivá a mají podporu veřejnosti, ale i policistů.“ Tento výrok pracovníka Kriminalistického ústavu Policejního prezidia ČR Rudolfa Zemana z roku 2000, který byl oceněn Zelenou perlou za antiekologický výrok roku, byl součástí vaší hry Perly sviním. Ta byla uvedena loni v Brně v Divadle Bolka Polívky na předávání cen Ropáka za antiekologický čin.
Perly sviním byla výjimečná hra. Hlavním autorem jsem sice byl já, ale ve skutečnosti bylo autorů asi sto dvacet. Jmenujme například Václava Klause, Josefa Luxe, jaderného fyzika Františka Janoucha nebo bývalého prezidenta Asociace profesionálních myslivců Libora Řeháka. Organizátoři ankety Zelená perla mi poskytli výroky a já ty použitelné různě přeházel a doplnil spojovacími texty. Ve výsledku je ale naprostá většina textu hry tvořená originálními citáty kandidátů a výherců Zelené perly.
Kde jinde jste hry uváděli?
Představení se ustálila na svátek sv. Veroniky. Vždy okolo 6. února se zorganizuje oslava, na které se představení předvede. Kromě toho se hrají různé obnovené premiéry i mimo Brno. Hráli jsme v Uherském Hradišti na festivalu ekologických filmů Týká se to také tebe nebo v Olomouci. Vazba na Brno je v těchto městech asi pořád ještě dost velká, aby obecenstvo hrám porozumělo.
Jak vybíráte herce? Vaše kolegyně z institutu se směje a tvrdí, že vás musí uplácet, chce-li si zahrát…
Ano, zájemců o hraní je kupodivu velký přetlak, přestože to jsou všechno takové – no, blbosti. Když ale něco píšu, většinou už vidím konkrétního člověka, který roli bude hrát, a vím, jak to podá a jak to mohu napsat.