Sníh rozostřuje obraz napadnuté švestky,
pozadí: tma. Jen štěkot, zdánlivě poslední,
dává ti tušit obrysy kopců. Slovo kosmatý.
Čaj z letní vody nepiješ vzdor převaření.
V noci se dotknu jednoho tajného místa.
Ráno nás rozláme na kousky. Zestárnem,
budem mít usazené ruce, přijedou známí
a v jejich šunce zatavená novoroční obleva.
Kouřím na zápraží, kam přerůstá zerav,
naslouchám výkřikům z filmu, který pouštíš.
Přemýšlím při tom, zda, jak, proč a na co čekat.
Za stěnou v horní místnosti se zatetelí plch.