Rozhlasový pořad Hany Soukupové Jan Karafiát, spisovatel Broučků (Prix Bohemia Radio 2007), vysoko ohodnotil v Týdeníku Rozhlas č. 48/2007 Petr Pavlovský.
Studii Tradovaná paměť kraje v pojetí Václava Beneše Třebízského, jež zazněla na kolokviu v bývalé kolejní kapli piaristů Zasnoubení Panny Marie ve Slaném, publikovala její autorka Věra Brožová v sborníku Slánské rozhovory 2006 (Slaný, Vlastivědné muzeum 2007).
Tolerantní postoj Zdenky Braunerové a Anny Lauermannové-Mikschové k homosexualitě doložila Milena Lenderová v článku „Má se svými ženskými peklo“ v prosincovém čísle Dějin a současnosti. Tematický titul a podtitul čísla znějí Jiná láska / Homosexualita jako kulturní fenomén.
Rozbor Torza díla Karla VI. Schwarzenberga (ed. Martin C. Putna, Torst 2007) od Petra Placáka, výbor z dosud nepublikovaných historikových textů a Placákův rozhovor s jeho synem Karlem, nedávným sedmdesátníkem, najdeme v Babylonu č. 3 z 26. 11. 2007.
Politickému angažmá Viktora Fischla v londýnském exilu věnovala studii Martina Halamová v Slovenské literatuře č. 4/2007.
V Respektu č. 50/2007 Tereza Brdečková pochvalně konstatovala, že „nyní vychází po pětasedmdesáti letech... rozsáhlý román New York: zamlženo nedoceněného spisovatele Zdeňka Němečka (1894–1957)“ (Nakladatelství Lidové noviny 2007), a dodala, že „jediným pramenem k jeho životu je... biografie Horizonty od Jaroslava [spr. Vladimíra] Papouška z roku 2002“. – My ještě dodejme, že Němečkův román vyšel v roce 1969 v Čs. spisovateli v edici Klíč (bylo to 4. vydání) a hutný biografický doslov k němu napsal Jiří Opelík.
Po stopách svých rodičů, národohospodáře Ludvíka Freunda (Frejky), popraveného v procesu s Rudolfem Slánským, a herečky předválečného Pražského německého divadla Elišky Warnholtzové, se vydala herečka a zpěvačka Hana Frejková v knížce Divný kořeny (Torst 2007). V Roš chodeš č. 12/2007 ji v recenzi zhodnotil Tomáš Pěkný.
České vydání anglicky napsaných vzpomínek Ivana Margoliuse, syna další krvavé oběti v procesu „s protistátním centrem“ z prosince 1952, recenzoval v Právu 24. 11. 2007 Miroslav Šiška (Praha za zrcadlem, Argo 2007).
Román Markéty Pilátové Žluté oči vedou domů (Torst 2007) a trojici novel Edy Kriseové Jméno – Milost – Ráchel (Prostor 2007) doporučil čtenářkám prosincové Xantypy Vladimír Karfík.
Básnickou tvorbu Aleše Kauera (1974, Zábřeh na Moravě), Jana Vilímka (1979, Zlín) a Davida Vody (1976, Olomouc) představil Pavel Petr v posledním letošním čísle čtvrtletníku Prostor Zlín.
František Knopp
Španělsko
Měsíčník Quimera – Revista de literatura se svou strukturou liší od dalších dvou španělských literárních časopisů, Qué leer (Co si přečíst) a Leer (Četba), jež jsou považovány za nejkvalitnější literární triptych mezi kulturními periodiky na Pyrenejském poloostrově. Zatímco Qué leer a Leer přibližují čtenářům kulturní dění ve Španělsku i ve světě prostřednictvím většího množství kratších a méně do hloubky jdoucích reportáží a rozhovorů (což v žádném případě neznamená, že by byly méně kvalitní či zpracované bez vysokého stupně odbornosti), Quimera vždy obsahuje méně tematických okruhů, ovšem pojednává o nich na širším prostoru a podrobněji – výjimkou nejsou až patnáctistránkové reportáže či interview s dobrou čtyřicítkou otázek, na jejichž zodpovězení je dotazovanému rovněž poskytnuto tolik prostoru, kolik potřebuje.
Nejinak je tomu i v závěrečném čísle roku 2007. Společným jmenovatelem tří z celkových pěti rozhovorů, jež se v čísle objevují, je katalánská metropole Barcelona. Zatímco francouzský spisovatel Mathias Enard si toto město vybral jako svůj domov, barcelonští autoři Quim Aranda a Mari Paz Balibrea je naopak opustili a přesídlili do Londýna; všichni tři hovoří o svých zkušenostech v kulturně a jazykově odlišném prostředí. Britská spisovatelka Doris Lessingová ve své zpovědi vysvětluje, proč její prózu nelze i přes tvrzení mnoha kritiků považovat za feministickou a proč si svou biografii napsala sama, a uruguayský autor Mario Levrero (1940–2004) ve vzácném rozhovoru z roku 1995, doprovázeném rozsáhlým portrétem tohoto, v hispánském literárním světě donedávna ještě málo známého autora, prozradí, proč se i přesto, že procestoval téměř celý svět, vždy rád vrací do Montevidea. Pokud jde o reportáže, mezi nejzajímavější se řadí článek o tom, jak do Španělska pozvolna proniká arabská literatura a začíná si úspěšně razit cestu do významných nakladatelství, a poučná úvaha nad vždy ožehavým tématem, totiž jaký postoj by měli zaujmout literární kritik a editor kulturního periodika, aby výsledkem byla oboustranná spokojenost. Manuel Zabala ve svérázné povídce La Odisea 2 nabízí novou interpretaci jedné ze stěžejních epoch řeckých dějin a nutno přiznat, že na mnoha místech se čtenář neubrání smíchu. Vzhledem k tomu, že jde o poslední číslo roku 2007, připravili redaktoři časopisu zvláštní pojetí sekce recenzí, jež se na rozdíl od běžné praxe nevěnuje prosincovým novinkám na španělském trhu, nýbrž bilancuje nejúspěšnější publikace roku na poli románu, eseje a poezie. Záviděníhodné je i to, že na 114 stranách časopisu se neobjeví ani jedna reklama či inzerát (!), a možná proto je jeho cena poměrně vysoká (7 eur) – ovšem za vynaložené peníze dostane španělský čtenář produkt více než odpovídající.
Jan Paulík