(1855–1934)
Jsme tady po vůli tvojí,
ty jsi nás povolal z tmy –
Jak v oule včel se nás rojí…
Jsi pán náš? – Co však jsme my?
Tvé děti či jenom stádo?
Jsi, bys nás jatkami ved
v posmrtné své eldorádo
či v předpeklí nových běd?
Příbuzné články
KRUH
I
Tam, v trhlině
Za všemi
Břehy,
Kde neviditelné
Uzavírá kruh
S viditelným,
Jsme spolu s těmi,
Kteří už tady
Nejsou.
II
Děd i matka
Mé matky a jejich
Otcové a matky
Svírají rukama
Z hlíny ty,
Kteří ještě žijí.
Odtud tam a zpět
Nocí zní
Šelest
Byvších dní.
* * *
(1907–1987)
Šel jsem s tím svým břemenem uvnitř a musil jsem, jako kdysi, Benátskou ulicí vzhůru. Prázdno, bez lidí, je den a je šero, ale průsvitné jako ve skle, vzduch je skleněný. Náhle u zdi německé botanické zahrady se vynoří žena, neurčité hnědavé okrové šaty, celá …
+ + +
(1947–1978)
já porodím dítě
dítě porodím
s vínově rudou hlavou
s pivně žlutýma nohama
s tramínově zlatýma ručkama
& skleněným tělem
jak čirá kořala
ke všemu chuť
& taky k ničemu
dítě porodím
co nikdy neřve
žvatlá něžně
vlhké & mokré
jsou věčně
plínky …