V souvislosti s možným návratem Jiřího Čunka do vlády se dnes argumentuje nejasnostmi kolem jeho trestní kauzy. Jasné důvody, proč by měl mimo vládu zůstat, však poskytují už jeho skutky v předešlé pozici vsetínského starosty. Jestliže mu na podzim 2006 pomohly do vysoké politiky, dnes je příležitost to napravit.
Případ Čunek znovu hýbe politickou scénou. Klíčovou překážku návratu lidoveckého předsedy do vlády představují nejasnosti kolem jeho trestního stíhání z podzimu minulého roku. Bylo zastaveno oprávněně? Jak by dopadlo, kdyby zastaveno nebylo? Jestli bylo toto stíhání zahájeno účelově, jak tvrdí Čunek, nebo naopak účelově zastaveno, se přitom těžko kdy dozvíme. Jako nejrealističtější se jeví hypotéza, že bylo účelově jak zahájeno, tak zastaveno.
Letošní prezidentská volba v přímém přenosu ukázala, že současná česká politická scéna je prohnilá na mnoha místech. Z tohoto hlediska by bylo nemorální hanět Čunka jen kvůli tomu, že kolem jeho financí existují nejasnosti, a dělat z něj tak obětního beránka české politiky v situaci, kdy by byla potřeba očista daleko zásadnější povahy. Dobré důvody, proč se tvrdě stavět proti vstupu Čunka do vlády, však existují a jsou úzce spojeny s jeho činy ještě před vstupem do vysoké politiky.
Zdravé město bez Romů
Na podzim 2006 se Čunek dostal na stránky celostátních deníků (a posléze do Senátu a do čela KDU–ČSL) jako vsetínský starosta, který vystěhoval asi 300 Romů z rozpadajícího se pavlačového domu v centru města do kontejnerových domů provedení „antivandal“ na okraj Vsetína a několik rodin do mizerných rodinných domků v Olomouckém kraji. Čunek tento postup prezentoval jako „nevyhnutelné a jediné možné řešení“ vzhledem k technickému stavu pavlačového domu a jako nastolení politiky „stejných podmínek pro všechny“ v tom smyslu, že sociálním státem doposud privilegovaní Romové musí vzít svůj osud do vlastních rukou. Obě tyto figury jsou nebezpečné fikce, zakrývající pravou povahu Čunkova postupu.
V červenci 2006 měl sice Čunek pravdu, když říkal, že „jinou možnost, jak situaci řešit, prostě nemáme“. Zapomněl ale dodat, že tuto „nevyhnutelnost“ sám vyrobil svou dlouhodobou bytovou a sociální politikou ve funkci starosty, kterým byl od roku 1998. Město pod jeho vedením zprivatizovalo většinu bytových jednotek (v roce 1996 před začátkem privatizace jich mělo téměř 4000), takže 5. prosince 2006 mohl říct v pořadu Otázky V. Moravce, že „je dobře ty lidi rozmístit do bytů mezi majoritu, ale město Vsetín ty byty nemá. My jsme je nemohli rozmístit.“ Alespoň od začátku roku 2004 také pracoval na změně územního plánu města tak, aby jedinou možnou lokalitou výstavby mohlo být nakonec na jaře 2007 místo bývalé skládky na Poschle, fyzicky i symbolicky oddělené od zbytku města. Co se týče samotného stavebně technického stavu pavlačového domu, který byl údajně zdemolován jeho romskými obyvateli, dokumentace dostupná na stavebním odboru města jasně ukazuje, že dům měl technické problémy dříve, než se do něj začaly stěhovat romské rodiny. V dokumentaci můžeme najít například tuto stížnost již z ledna 1986, kdy byl dům obýván Neromy: „Vážená soudružko! ...byt 61... byl přidělen manželovi na přechodnou dobu s tím, že dům bude asanován. Byt je celoročně neslunný, plesnivění stěn a rohů... Se soudružským pozdravem Naděžda Gottwaldová.“ Stav domu byl tedy špatný a jeho osud nejistý již hluboko v osmdesátých letech. A toto byl důvod, proč se tam začaly přesouvat romské rodiny, které pak už jen stvrdily jeho pád! Poslední faktor nevyhnutelnosti vystěhování romských rodin na podzim 2006 byla pak údajně vyčerpaná sociální trpělivost neromských obyvatel Vsetína. Přestože se Vsetín pod Čunkovým vedením přihlásil k participativnímu komunitnímu projektu „Zdravá města“, radnice se nikdy nepokusila otevřít veřejnou a politickou diskusi o vztahu a soužití mezi vsetínskými Romy a Neromy. Čunek takové vyostření vztahů naopak podporoval a využíval. „Skupině novinářů pustil nahlas hovor s paní, která mu právě telefonovala, aby ho povzbudila. ,Dobře jste udělal. Znám ten dům, kde Cigáni všechno zdevastovali,‘ ozývalo se z mobilu, který starosta nastrčil před mikrofony,“ informovala například Mladá fronta DNES 4. 11. 2006 z konference lidovců, na níž byl Čunek zvolen předsedou strany.
Mí občané mi rozumějí
Čunek se nechoval k Romům jako k plnohodnotným občanům města, a pokud mohl, využíval jejich neschopnosti se bránit. V roce 2004 dala například radnice, již v souvislosti s plánováním výstavby na Poschlé, provést expertizu environmentálního stavu lokality. Zjištění byla alarmující. Autoři konstatovali nepřijatelná rizika pro několik rodin s malými dětmi, žijících v té době v holobytech, jež byly v lokalitě postaveny již v roce 1996, a výslovně žádali urgentní nápravná opatření. Radnice neudělala nic až do roku 2006, kdy proběhla asanace skládky před výstavbou kontejnerových domů. Svoji údajnou „velkorysost“ vůči neplatičům, které mohl podle práva vyhodit na ulici, denuncoval sám Čunek, když se jinde vyjádřil v tom smyslu, že „toto řešení jsme zvolili v nouzi jen proto, aby se nám po městě a po celém Valašsku nepotulovaly stovky bezprizorních Romů obtěžujících své spoluobčany“ (MFD – Jihovýchodní Morava, 6. 10. 2006).
Čunek nepatří do vlády kvůli svým nepřijatelným postojům a činům v oblasti romské politiky. Ty jsou ve srovnání s jeho „finanční kauzou“ dobře zdokumentované. A z hlediska jejich příspěvku k celkovému klimatu v zemi stejně důležité, ne–li důležitější.
Pokud namítnete, že podobné postupy (vytváření „nevyhnutelných řešení“ nebo využívání neschopnosti určitých skupin obyvatel bránit se dopadům veřejných politik) uplatňují i někteří současní členové vlády, nelze než souhlasit. Nepustit zpátky Čunka je to nejmenší, co lze nyní udělat.
Autorka působí v Sociologickém ústavu AV ČR.
Na jaře 2007 zpracovala spolu s Jakubem Grygarem výzkumnou studii „Příčiny a souvislosti stěhování vsetínských Romů z pavlačového domu čp. 1336 v říjnu 2006“ pro Kancelář Rady vlády pro záležitosti romské komunity.