Ve větvích hledač skýv
šepot otloukal
o zelené důvěrnosti.
List padal od léta
do zbytku stohů,
tam dávno po hlase
pálené sieny.
Seno plodí
popel v polích.
Prsty a dlaně sahali
na rachejtle.
Hvězdy kolabovaly,
dech vznikal, a vše
jen tvé. A pak už
pahýly pentlí, cípy se
spouštěly do
hlubin písku pohyblivých snů.