klimatická změna
#15/2017

Lepší než originál

V Japonsku se jim říká Theme Parks (tematické parky nebo zábavní parky) a jsou jich v zemi desítky. Často jde v podstatě o vulgární repliky evropských architektonických skvostů či parodii na kultury „starého kontinentu“: jejich zvyků, jídla, životního stylu a umění.

„Villaggio Italia“ se nachází jen několik kroků od přístavu ve čtvrtém nejlidnatějším japonském městě Nagoja. Atrapa slavné Kampanily, jež v originále zdobí náměstí svatého Marka v Benátkách, zde vrhá stín na stovky automobilů, uschované na obřím parkovišti v okolí přístavu. Tematický park Villaggio Italia sice neúčtuje za vstup, nabízí však desítky drahých „atrakcí“ pro ty, kteří chtějí „vychutnat opravdovou Itálii“. Najdou tady restaurace a kavárny, kiosky s galeriemi, celé ulice, kanály, náměstí a mosty, restaurace a pizzerie a stánky s gelato – italskou zmrzlinou. V buticích jsou k dostání předražené italské boty, brašny a oděvy. Část Villaggio Italia tak připomíná spíš „Duty Free Shop“ na mezinárodním letišti. Za rohem pak zvědaví návštěvníci mohou zhlédnout obrovskou repliku Michelangelova Davida a o pár kroků dál strčit ruku do římských Úst pravdy (La bocca della verità).

Z Itálie dovezené gondoly jsou „vybaveny“ importovanými evropskými gondoliéry, kteří za poplatek pobrukují nebo z plna hrdla zpívají O sole mio! a jiné šlágry neapolské Kampánie. Pro vzdělaného Evropana může být návštěva Villaggio Italia šokující, takových turistů sem však zavítá málo a mnozí turisté z Asie jsou naopak podobnými parky nadšeni. Takto popsal park například vlivný čínský deník China Daily: „…benátský komponent Villaggio Italia (Italiamura) je dokonale naplánován a vybudován. Je upravenější, čistší a klidnější než opravdové Benátky. Je také menší: 30 000 čtverečních metrů ryzího italského stylu je místem, jež nakrmí jak zrak, tak ústa a mysl vším, co je vskutku italské, aniž by člověk musel cestovat do skutečné země.“ Superlativy pak pokračují na dvou stranách deníku, kde se mísí se sentimentálním a pseudouměleckým popisem tohoto kýčového obchoďáku mezi přístavem a parkovištěm: „Barvy jsou stejné jako ty, jež vidíme na Tizianových obrazech ze 16. století. Větřík roznáší melodie starých Carusových písní, jež se rozplývají v ozvěnách kroků odrážejících se od dlažby. Nejsou tu ani dopravní zácpy, ani zamořený vzduch – jen šťastně vyhlížející lidé, kteří se klidně procházejí, v rukou nákupní tašky Gucci a zmrzlinové pohárky. A tento sen je pravdivý: Vítejte ve Villaggio Italia v Japonsku!“

Bylo by zajímavé zjistit, jaký honorář autor článku obdržel od manažerů parku. Skutečnost, že v Benátkách ani moc nemají dopravní zácpy či zamořený vzduch, je mu jistě zbytečné předhazovat. Podotknout by se ovšem dalo, že jména jako Gucci či jiných italských a britských módních domů jsou dnes daleko více symbolem Japonska, kde se tyto značky prodávají daleko lépe než kdekoliv jinde.

Hobiti a medvědi

Itálií to ovšem nekončí. Na ostrovech najdete jak pobočky Disneylandu, tak i parků Universal Studio. Samotných evropských parků je mnoho, mimo jiné „Tivoli Park“ v Kurašiki, „Ruská vesnice“ ve městě Niigata, obrovský a předražený „Parque Espa~na“ v prefektuře Mie, „Porto Espa~na“ ve Wakajamě, „Německý les Kronenberg“ v prefektuře Okajama, holandský park v Nagasaki, „Německá kulturní vesnice“ na ostrově Okinawa a „Západní vesnice“ v Točigi kousek od Tokia. A to jsem jistě na mnohé další zapomněl.

V posledních letech se přitom objevila nová móda: „novozélandské vesnice“. Momentálně jsou v Japonsku tři: v Tohoku, Hirošimě a na ostrově Šikoku. Nový Zéland se v Japonsku proslavil především trilogií a filmy Pán prstenů. Ale ani na další části světa se nezapomíná. Japonci ocení též mongolské a turecké vesnice a své příznivce najde dokonce i „vesnice UNESCO“!

Tematickým parkem se může dobře stát i kopie jiného parku. Příkladem může být Tivoli Park, který byl postaven ve městě Kurašiki. Japonský Tivoli Park se rozkládá jen několik metrů od hlavního nádraží, tudíž ve středu jednoho z nejdůležitějších historických měst v Japonsku. Je v podstatě replikou opravdového Tivoli Parku v dánské Kodani – snad nejstaršího zábavního parku na světě, vybudovaného v roce 1843. Původní park v Kodani je národní památkou a říká se, že ho často navštěvoval slavný dánský pohádkář Hans Christian Andersen a hledal v něm inspiraci pro své příběhy.

Ovšem hledat inspiraci v Tivoli Parku v Kurašiki by bylo dost těžké. Nejedná se totiž o opravdový park, nýbrž o jakousi nepodařenou repliku dánského města, kterým navíc s rachotem projíždí obrovská horská dráha. Za fasádami z umělé hmoty je sice jezero a několik alejí, ale ani tam by asi Andersen inspiraci nenašel, a navíc by ho každodenní návštěva jistě stála většinu honorářů, jež dostával za své knihy.

Zjednodušený svět tematických parků odpovídá trendu, který již po několik desetiletí v Asii panuje. Jeho heslo zní: „Tvrdě pracovat a po práci se bavit. Myslet příliš mnoho na politiku a umění a na to, co se opravdu děje ve světě, jistě škodí.“ Stoupencům tohoto myšlenkového trendu pak dá odpoledne v Tivoli Parku pocit, že vědí o Dánsku všechno, co potřebovali vědět. Parque Espa~na – flamengo, tapas a několik sklenic vína, a byli jsme ve Španělsku. A v Niigate nám zatančí „kozáčka“, nabídnou štamprli vodky a ukážou pár fotek medvědů, tak proč bychom létali do Ruska? To vše ve sterilním prostředí, s japonskými nápisy, bez „kulturního šoku“. Vítejte v novém světě tematických parků!

Autor je šéfredaktor tiskové agentury Asiana, americký spisovatel, novinář a režisér.