V době, kdy se zdá, že je levicové smýšlení v celé Asii na ústupu, zvítězilo ve volbách v Nepálu s převahou hnutí odvolávající se na jméno velkého Mao Ce-tunga. Jak je možné, že v prvních svobodných volbách konaných po devíti letech získalo takové politické uskupení 30 procent křesel?
Volby do nepálského Ústavního shromáždění proběhly 10. dubna. Jak s oblibou citují světová média, třicet procent hlasů voličů připadlo politickému uskupení, které je Spojenými státy vedeno na seznamu teroristických organizací. Hlavně jde však o aktéra guerillové války, jíž v letech 1996–2006 padlo za oběť přes 130 000 Nepálců.
Na předvolební scéně měli maoisté dva hlavní protihráče. Prvním z nich byla středová strana Nepálský kongres, která je zmítaná vnitřními spory a navíc příliš těsně provázaná s indickou stranou Národní kongres. Dalším konkurentem maoistů byla pročínsky orientovaná Komunistická strana, která se hlásí k myšlenkám marxismu-leninismu. Obě strany se vyznačují zkorumpovaným a zkostnatělým aparátem, v němž jsou funkce ve státní sféře přidělovány odměnou za stranickou loajalitu. A podle toho také vypadala kandidátka obou stran v letošních volbách. Ti, kdo měli skutečně zájem o změnu na nepálské politické scéně, si v seznamu kandidátů těchto dvou stran jistě příliš nevybrali. Voliči mohli sáhnout i k podpoře dalších stran. Alternativu tvořila například roajalistická strana, kterou mohli volit zastánci již v podstatě politicky odepsaného krále Gjánédry či strany zastupující práva etnických menšin. Ty však nebyly považovány za hlavní favority volební soutěže.
Je obecně známo, že maoisté mají své příznivce hlavně v řadách méně majetných lidí a mládeže. Předpokládalo se, že získají více hlasů na venkově – a to nejen díky své přitažlivosti pro chudé, ale také kvůli zastrašování voličů, ke kterému snáze dochází v oblastech vzdálenějších od centra moci. Volební den však nakonec proběhl celkem klidně a maoističtí výrostci se svými siláckými gesty projevovali spíše během předvolební kampaně než u samotných uren. Výrazně se pak na konečném výsledku podepsala skutečnost, že značná část středových voličů zůstala v době voleb v zahraničí. Nepálská exilová komunita je přitom veliká. Jenom v Kataru pracuje přes čtvrt milionu Nepálců a ještě mnohem více jich žije v Indii.
Stejný program
I když si toho všichni voliči nebyli úplně vědomi, nejednalo se v dubnu o prosté parlamentní volby. Výsledky hlasování totiž měly určit zástupce do Ústavního shromáždění, jehož smyslem je především – jak vyplývá z názvu – příprava nové ústavy. Délka existence tohoto orgánu byla vyměřena na dobu třiceti měsíců a kromě ústavy se má zabývat také reformou bezpečnostních složek. Již před volbami se všechny politické strany shodly, že na prvním zasedání budoucího shromáždění bude zrušena 240 let trvající monarchie a vyhlášena republika. O tom, že k tomuto kroku dojde, vcelku nemá cenu pochybovat, vzhledem k tomu, že současný král Gjánédra je nepopulární i u stoupenců monarchie, z nichž mnozí jej podezřívají z podílu na vraždě svých královských příbuzných.
Programová prohlášení, která jednotlivé strany zveřejnily před volbami, se podobala jedno druhému jako vejce vejci, a to i v názorech na ekonomickou reformu. Mnohé české čtenáře i novináře to možná překvapí, ale i maoistická strana v Nepálu uznává soukromé podnikání a právo na osobní majetek. Vůdce maoistů Pračánda si je dobře vědom toho, že nechce-li být totálně závislý na ekonomické pomoci z Číny, musí přistoupit na požadavky i jiných mezinárodních donorů. A tak již pár dnů po volbách prohlásil, že do Pekingu je z Káthmándú stejně daleko jako do Dillí, a také inicioval schůzku s americkým velvyslancem v Nepálu a představiteli mise OSN.
Otázkou však zůstává, jak se přerod bývalých bojovníků v nové tvůrce státu opravdu podaří. V distriktu, který jsem při posledních volbách monitorovala jako pozorovatelka volební mise Evropské unie, zvítězila maoistická kandidátka, pětadvacetiletá dívka Bhipa. V předvečer voleb mi během rozhovoru sdělila, že by raději bojovala za svou ideologii se zbraní v ruce, ale že ji místo toho její bratři z hnutí předurčili k politické dráze. Po otázce po jejích představách o naplnění stranického programu na lokální úrovni si Bhipa pohladila svůj rudý šátek, nakrabatila čelo a prozradila mi, že ona politice zase tak dalece nerozumí. Volebního výsledku se však neobává, protože maoistická ideologie už přece dávno zvítězila. Co myslela tím vítězstvím, mi nedokázala říct – možná měla na mysli plánované zrušení monarchie a vyhlášení republiky, jak mi sdělili jiní (lépe připravení) maoističtí kandidáti.
Autorka je spolupracovnice redakce.