Páté album skupiny Nik Bärtsch Ronin míchá asijskou askezi a mysticismus s improvizovaným jazzem a ohlasy minimalismu.
Dnešní doba nabízí člověku velké množství možností, mezi které může rozprostřít svou existenci. Tato mnohost brání proniknutí do hloubky, pod povrch věcí. Jediným východiskem je zaměřená svoboda, tedy schopnost omezit sám sebe a koncentrovat se na to podstatné.
V polovině února 2008 vyšlo album Holon švýcarské zen-funkové skupiny Nik Bärtsch’s Ronin, druhé u mnichovského labelu ECM, celkově však již páté, které za sedm let existence Roninu vzniklo.
Jak je možné spojit zen s funkem? Především musíme chápat tyto dva extrémy jako krajní body jednoho celku, jednoho prostoru, ve kterém se ony prvky mísí a tvoří živoucí organismus. Myšlení a hudba skladatele a klavíristy Nika Bärtsche vychází z urbanistického prostoru, zvuku měst, nikoli z historie stylu nebo národních tradic. Své hudební kořeny vidí především u Igora Stravinského, Jamese Browna a v japonské estetice.
Pondělní překvapování
V kvintetu Ronin působí vedle Bärtsche Sha (basklarinet, altsaxofon), Kaspar Rast (bicí), baskytarista Björn Meyer a perkusista Andi Pupato. Kromě Roninu vystupuje Bärtsch sólově na klavír a v seskupení Mobile, kde ho doplňují Mats Eser (marimba, perkuse) a rovněž Sha s Kasparem Rastem. Všichni tito mimořádní hudebníci se podílejí na pravidelných pondělních akcích Montags v curyšském klubu Bazillus, které sestávají z workshopu a večerního vystoupení jedné z formací, často doplněné zajímavými hudebními hosty. Skutečnost, že těchto pondělků proběhlo již více než 170, poukazuje na silný smysl pro kontinuitu a opakování, elementární prvky Bärtschovy hudby.
Album Holon vzniklo po dvouletém koncertování, během něhož se kapele podařilo ještě více vypilovat své umění. Hudebníci ve své tvorbě necítí potřebu radikálních změn, vyvíjejí se po jakési spirále a stále se vracejí na stejná místa, která mohou díky novým zkušenostem znovu objevovat. Ronin rádi vytvářejí další a další kombinace starších patternů s novými a tuto metodu pochopitelně používají nejen na Holon, ale zejména při živých vystoupeních, kde často jeden z hudebníků překvapí ostatní vmísením cizího patternu. Díky tomu skupina dokáže nabídnout v klubu Bazillus každý týden něco nového a přitom známého. Koncerty dostávají rituální rozměr.
Bärtschova ritual groove music je typická svou netradiční dramaturgií napětí. Neomezuje se pouze na jeho neustálé stupňování nebo polevování, nabízí velmi silné zvraty. Takovou dynamiku připodobňuje Nik Bärtsch k asijskému bojovému umění: „Dlouho se neděje nic a pak přijde šíleně rychlá kombinace.“ To je přesně případ Modulu 41_17, kdy se kompozice podobá rostoucí vlně, která náhlým nárazem skladbu zcela promění.
Východní atmosféra Bärtschových skladeb je prostoupena prvky západní hudby. Výsledkem je absolutně současný zvuk polymetrických kompozic. Minimalismus vyžaduje od posluchače koncentraci, bez ní ztrácí poslech smysl.
Askezí k extázi
Na albu Holon dostal nebývale velký prostor Sha, jehož altsaxofon náhle exploduje v Modulu 45. I toto sólo je však zcela podřízeno řádu, který mu dovoluje pronikat pevnou strukturou. Je koneckonců v modulu pevně stanoveno, což ale neznamená, že by Sha neměl žádnou interpretační svobodu. „Omezit se na to podstatné, na určeném místě zůstat nečinný, tak vzniká zaměřená svoboda. Askezí k extázi.“ V kompozicích dominuje především klavír, Nik Bärtsch jej hojně preparuje použitím různých tlumících gumiček. Ve své hře je schopen oddělit své ruce, nechat je samostatně myslet a mimo to hraje improvizované ghost notes, zvuky často vznikající přímou konfrontací se strunami. Už z nástrojového složení kapely vyplývá, že základním prvkem hudby Ronin je rytmus.
Nik Bärtsch’s Ronin momentálně koncertují po Spojených státech, následovat budou vystoupení v Evropě, především Německu. V České republice se v nejbližší době bohužel neobjeví, můžeme se tedy alespoň plně oddávat poslechu mimořádného alba Holon.
Autor je student germanistiky na FF MU.
Nik Bärtsch’s Ronin: Holon. ECM; 2008.