Rebel bez příčiny v každé generaci

Film o překonání vnitřních i vnějších hranic, který se odehrává na cestě divokou Aljaškou, osciluje mezi drsným pohledem a sentimentálním kýčem.

Nekonečné silnice severní Ameriky už hostily řadu dobrodruhů, kteří je zdolávali pěšky či motorizovaně, aby se pokusili uniknout tomu, co je vyslalo na jejich dlouhé cesty. Road movie je už léta – podobně jako western – žánrem pevně spjatým s prostornými Státy, kde se dá tak lehce vydat na cestu do neznáma a možná objevit sám sebe. Útěk do divočiny ukazuje, kam až může dojít svoboda člověka při překonávání vnějších i vnitřních hranic.

Christopher McCandless (Emile Hirsch), právě promující student, tuto podstatnou hranici svého života překročí záhy poté, co odmítá pokračovat ve studiích práv na prestižním Harvardu a veškeré své úspory určené na školu věnuje charitě, likviduje všechny doklady a s batohem na zádech vyráží na cestu. Rodiče (William Hurt, Macia Gay Hardenová) jsou zděšeni, sestra ale bratrovi mlčky rozumí a jeho finální vzpouru vůči rodině, společnosti a celému systému dovede pochopit. Rebelství přece patří ke každé generaci, avšak Chris, jenž si dal přezdívku Alexander Supertramp, chce svou vzpouru dotáhnout až do konce – v souznění s naprostou divočinou zimní Aljašky. Cesta, na kterou se vydá, je dlouhá a lemovaná řadou setkání – od hipísáckého páru (Brian D. Hierker, Catherine Keenerová) přes tvrďáka Wayana (Vince Vaughn) až k válečnému veteránu Ronovi (na Oscara nominovaný Hal Holbrook). Každý z nich má svůj vlastní příběh, k němuž Chris dodá podstatnou kapitolu, aby pak pokračoval dál až k nepatřičnému autobusu v divočině, na dohled od Mt McKinley.

Natočeno podle skutečné události

Vzpoura, rebelství a touha dospět k pravdivě prožitému životu jsou témata, jež herce a režiséra Seana Penna nejspíš hodně zajímají. Několikrát ztvárnil postavy, které se do jisté míry Chrisovi podobají (respektive nemůžeme se vyhnout myšlence, že Emile Hirsch je Penn v mladším vydání), a o filmové adaptaci non-fiction románu Jona Krakauera přemýšlel víc než dvanáct let. Skutečný Chris byl možná jiný než stejnojmenná filmová postava, která prošla reinterpretací v Krakauerově románu, dohledávající osoby, s nimiž se mladík při putování setkal, a následně adaptací v Pennově snímku. Filmový Chris je spíše archetypem mladého rebela, jenž s nadšením boří všechny mosty vedoucí k sobeckým rodičům, se zaujetím cituje Tolstého, Londona či Byrona a v jejich odkazu se bez prostředků vydává objevovat svět. Sebevědomí ve vlastní všemocnost ho žene stále blíž k přírodě, která ho fascinuje, ale zatím nechápe její sílu. Nebojí se sjet ostré peřeje Colorada stejně jako odejít do zimní divočiny jen se základním vybavením. Mladý rebel, který svým sebevědomím a nadšením strhává všechny, jež potká, se na druhé straně stává svou naivitou a neschopností se na někoho vázat stejně sobecký, jako byl jeho otec – jen je mladší a náležitě atraktivnější.

Pohlednicová příroda

Penn zdůrazňuje, že Chrisovo jednání nemůžeme soudit, a v podobném duchu formálně vystavěl strukturu snímku, jenž se cyklicky vrací k událostem, které postupně vedly až k autobusovému příbytku. Jednotlivé kapitoly tematizují Chrisovo dospívání, v jehož průběhu se setkává s více či méně mentorskými postavami (náhradní rodiče Jan a Rainey; veterán Ron, jenž by v Chrisovi rád viděl svého vnuka), které jsou v podstatě kontrastem či alternativou k Chrisovu nespoutanému osudu. Útěk od bezproblémového života budoucího právníka se vyjasňuje i díky voice-overu Chrisovy sestry Carine (Jena Maloneová), který odhalí již dříve tušený nesoulad ve zdánlivé rodinné pohodě manželů McCandlessových. Mladík má důvodů pro únik z civilizační pasti víc než dost, k jejich odhalení však dochází postupně, zatímco s ním cestujeme Spojenými státy a Chrisovýma fascinovanýma očima spatříme řadu přírodních krás. Estetizovaná příroda pohledem kamery Erika Gautiera určitě vyvolá v řadě mladých a nevybouřených touhu sbalit si krosnu a vyrazit alespoň do Českého ráje a je v mnoha momentech určitě fascinující, na druhé straně se nelze zbavit dojmu, že Penn až příliš často využívá scény hraničící s kýčem. Chris běhající ve zpomalených záběrech po pláži při západu slunce, respektive samotný přetlak zpomalených záběrů těchto scén trochu brání v chápání přerodu mladíka v muže, kterého z něho vykřesala drsná příroda. Takhle to vypadá, že je život tuláka jen bezproblémová selanka. Naopak drsným protipólem, kdy příroda začíná vítězit nad naivním tulákem, je skoro celá aljašská část, kdy se Chris učí lovit, shánět to nejnutnější k životu, aby mu pak bylo jedno přehlédnutí v knize osudným. Zde Penn není sentimentální a při pohledu na Hirschovu vyzáblou zkostnatělou postavu si uvědomujeme tragédii, v níž sice nalezl, co hledal, ale nestihl to využít.

Chris McCandless byl možná naivní, ale rozhodl se pro život, který mu většina lidí může jen závidět. Sean Penn jej sleduje s pietou a pochopením, leckdy možná až příliš barvotiskově, což ale často zachraňuje výtečná a melancholická hudba frontmana Pearl Jam Eddieho Weddera. Čím víc je rebela ve vás, tím víc vás bude Útěk do divočiny fascinovat. A naopak.

Autor je filmový publicista.

Útěk do divočiny (Into the Wild). USA 2007. 140 minut. Scénář a režie Sean Penn, kamera Eric Gautier, hudba Eddie Wedder. Hrají Emile Hirsch, Marcia Gay Hardenová, William Hurt, Jena Maloneová, Brian H. Dierker, Catherine Keenerová, Vince Vaughn, Hal Holbrook ad. Premiéra v ČR 24. 4. 2008.