*
Jelen je jelen je jelen je jelen je
je lenje je lenje je lenje je len
jeje len jeje len jeje len je...
*
p. s.
Los skočil do vody — Losos.
Losos vyskočil z vody — Losolos.
Losolos skočil do vody — Losolosos.
Losolosos vyskočil z vody — Losolosolos.
Losolosolos skočil do vody — Losolosolosos.
Losolosolosos vyskočil z vody — Losolosolosolos.
Losolosolosolos skočil do vody — Losolosolosolosos.
Losolosolosolosos vyskočil z vody — Losolosolosolosolos.
Losolosolosolosolos skočil do vody — Losolosolosolosolosos.
atd.
*
Jeleni
jsou vlastně
rohatí tuleni.
Tuleni
jsou vlastně
plešatí jeleni.
No ale...
co ty nohy?!
*
Noc, palouk a nic než
luna a lama,
luna a lama.
Spolu jedna z druhé
světlo tu má,
světlo tu má.
Pak se pohne klenba,
lama a luna,
lama a luna.
Odplazí se s třpytem
uvnitř lůna,
uvnitř lůna.
*
Jelen
nedovolaný
v ozvěně
odrazem
od stěny
ke stěně
dutým
puknutím
parůžku
mizí.
*
Libuje si trnka:
jsem
fialová.
Pod ní stojí srnka,
stín,
ševel shora.
Vtom vítr:
fííí,
a zas jen
jalová zeleň,
jalová zeleň.
Bubínek srnčích zad:
lblblb...
a ze
srnky je jelen,
srnky je jelen.
*
Letěl jsem dnes s jelenem,
takový byl chlupatý.
Doposud je v těle mém
od hlavy až po paty...
*
Dlouhá hlava, ohlý nos,
pod modřínem dřímá los.
Z jedné strany antilopa,
z druhé její opak — lopa...
*
Jelen Lesoň Sitatunga
se tak nějak divně klingá.
Kudy chodí,
chůdy vodí,
slabý jako konvalinka...
*
Z maliní civí
jeleni líní,
z nozder jim funí
jak z obřích dýní
a je jim fuk,
co o nich míní
ostatní, jiní,
co s nimi vyjí.
Jeleni líní
jsou totiž nyní
v měsíční říji!
*
Kam kamzík lozí?
Po svazích kozích,
za cizím steskem
slízat srázy.
Kam kamzík mizí?
Do nízkých mlází,
zazimovat se
v zimostrázích.
O psaní
Jeleni píšou dvojitě,
jen jednorožec píše normálně.
–
Protože jeleni nevidí na to, co píšou,
jelikož mají skloněnou hlavu,
čtou potom po sobě,
když ji zvednou,
pěkné nesmysly!
—
Když jeleni píší
a zabodnou špičky parohů tak,
že nemůžou ani tam, ani zpátky,
Nezbývá
než to dopsat za ně
a na zimu je něčím přikrýt.
—
1 hlava,
2 kočičky,
3 cypřiše,
4 psíčci.
5 jelenů,
0 laněk,
7 plotů,
8 planěk.
Kolik cypřišů je třeba do jedné zahrádky,
aby stín prostředního přikryl tři laňky, dva psíčky a jednoho jelena?
—
Někteří jeleni se psaním propíšou
až do krtčích chodeb...
A potom zírají, co vlastně napsali.
—
Někteří jeleni píší dokolečka to samé,
až se jim z toho zamotá hlava,
a spadnou na bok...
–
Někteří jeleni skočí na psaní tak prudce,
že udělají přemet podobný skoku o tyči,
a na zádech se pak rozpomínají,
cože to vlastně chtěli napsat?
—
Někteří jeleni, kteří nemají co psát, jdou spát.
Jiní jeleni, kteří nemají co spát, jdou psát...
Kniha Jeleňovití vyjde v nakladatelství Meander.
Petr Nikl (1960 Zlín) je výtvarník, hudebník a divadelník. Byl členem výtvarné skupiny Tvrdohlaví. V roce 1995 dostal Cenu Jindřicha Chalupeckého. Vydal autorské knihy pohádek: Pohádka o Rybitince (2001), O Rybabě a Mořské duši (2002), Lingvistické pohádky (2006), Záhádky (2007; hlavní cena Magnesia Litera 2008). Věnuje se výtvarným a divadelním performancím. Je členem souboru Mehedaha, spolupracuje s různými divadelními tělesy i s jednotlivci. Se skupinou Lakomé Barky vydal desky Nebojím se smrtihlava (2005) a Přesletec (2006).