Historická dělnická kolonie Buďánka v pražských Košířích je dnes jedním z posledních míst symbolizujících svobodný komunitní život, vesnický styl uprostřed matky Prahy. Současně je ale symbolem mnohých kontroverzí, ať už ve smyslu politickém, etickém nebo společenském.
Historie osady Buďánka sahá až ke konci předminulého století, kdy zde miniaturní domky vyrostly jako enkláva pro dělníky z prvních smíchovských továren. Buďánka byla už tehdy uzavřeným celkem, který krásně ukazoval promyšlený urbanismus „satelitního městečka“. S těmi dnešními přitom můžeme hledat srovnání jen velmi těžko. Už tehdy byla postavena jako celek, včetně potřebných služeb pro komunitu, nechyběl tu mandl, prádelna, ale také hospoda či hokynářství.
Panelák, squatteři a bezdomovci
Za své vzala původní tvář enklávy až daleko později, ještě dlouho po druhé světové válce tu místní obyvatelé žili „postaru“ a využívali promyšlené koncepce celé lokality. Dokonce ani komunisté Buďánku neudolali. Její zkáza paradoxně začala až na samém počátku devadesátých let, pravda, původně kvůli připravenému projektu na obrovský panelový dům, který tu chtělo tehdejší vedení národního výboru. „Tehdy se nám to podařilo zastavit, p rosadili jsme ještě jako nezkušení zápis celé lokality jako památkové zóny,“ popisovala před časem jedna z pamětnic tehdejšího zastupitelstva Prahy 5.
Opuštěné domky tehdy obsadili první squatteři, stále ale zůstávalo několik domků obydlených původními majiteli. Jeden z nich, který je dnes jediným obydleným, se pak stal poměrně funkčním komunitním centrem díky tomu, že jej rodina vlastníka poskytla mladým lidem ke svobodnému životu a tvorbě s minimálními náklady. Časem se domky kdysi romantické enklávy začaly stávat ruinami a někdejší squattery, kteří je udržovali alespoň ve funkčním stavu, nahradili po řadě policejních zásahů bezdomovci a různé partičky narkomanů. Lidé z okolí, dříve zvyklí se po úzkých pěšinkách mezi domky procházet, se začali bát vůbec do kolonie vstoupit.
Koukale, padáme na tvoji hlavu! – tak zněl jeden z prvních sloganů, který aktivisté napsali na střechu „svého“ soukromého domu v době, kdy byl pražským primátorem Jan Koukal. Následovaly další slogany i další intervence na úřadu, který do té doby, zaštítěn svou „zásluhou“ v podobě vyhlášení památkové zóny, hrál mrtvého brouka. „Bylo nám jasné, že tu jde o velmi cenné pozemky a že se ze strany úřadu zřejmě nedočkáme ničeho jiného než další pasivity, která povede k totální zkáze celé Buďánky,“ říkal už před lety jeden z místních aktivistů. A stalo se. Dnes je tomu už pěkných pár let, kdy se kontroverzní starosta Milan Jančík (ODS) před novináři předvedl při demolici velké části enklávy. „Domky jsou v havarijním stavu a hrozí nebezpečí, že se zřítí a někoho zraní,“ říkal tehdy. Z domků zůstaly jen základy, někdy ani to ne, a starostu jako by ani nenapadlo hledat viníka, kterým bezpochyby byla právě jeho radnice díky svému liknavému přístupu. Vinu naopak svedl na přítomnost památkové zóny, která prý „bránila“ radnici v nalezení schopného investora, jenž by enklávu zachránil.
Terasy pro bohaté
Dnes chce radnice svou ostudu konečně napravit. Jak jinak než za pomoci silného investora, kterým je firma Geosan, známá velmi dobrými vazbami právě na Jančíka. Situace je přitom ještě méně přehledná než před lety, kdy vzniklo hned několik projektů na komunitní centrum, zahrnující prostory pro umělce, neziskové organizace, kavárnu, knihovnu či tradiční hospodu. Vše mohlo být bonusem pro Prahu 5, ale stejně jako jindy vyhrály peníze a nevyřčené zájmy mocných. Geosan s podporou svých radničních chlebodárců přišel s teorií o strachu místních, jemuž může zabránit jen úplná změna lokality, a navrhl projekt luxusních terasových domů s garážemi a dalšími standardními vymoženostmi pro bohatou klientelu. Jediným štěstím bylo, že se opozice postavila ostře proti.
Ani to ale zřejmě Buďánku nezachrání, protože nevýdělečné projekty s podporou veřejných peněz jsou nyní pod vládou ODS doslova nemyslitelné. Firma Geosan se dnes staví do role těch hodných, kteří chtějí lokalitu zachránit a vrátit ji lidem. Možnost skanzenu, původní projekty obnovy v historické podobě i takzvaná minimální varianta, kdy by se místo stalo parkem s několika zachráněnými domky s veřejnou funkcí, jsou u ledu. Praha 5 prý nemá peníze, a Geosan proto na základě kritiky lobbuje u památkářů za různé úpravy projektu.
Památkáři sotva před pár týdny potvrdili možné pokračování v revitalizaci zdevastované enklávy, opozice v Praze 5 je ale nadále skeptická. „Máme napůl vyhráno, po dvaceti letech se možná tato lokalita konečně dočká obnovy a bude zachována pro budoucí generace v takřka historické podobě,“ řekl na nedávné tiskové konferenci jednatel investora, společnosti Geosan Alfa, Roman Hrubý. Podobně se vyjádřil i starosta Prahy 5 Milan Jančík (ODS), který pokrok v dlouholetém řešení obnovy chátrající kolonie označil za „mimořádný úspěch“. Architekt Jan Šesták, který připravoval studii řešení lokality pro památkáře, potvrdil shodu, nyní podle něj bude investor připravovat další studie tak, aby mohlo dojít k avizované koupi pozemků v lokalitě, kterou přislíbilo zastupitelstvo Prahy 5. „Mají termín do konce července,“ řekl starosta Jančík – s tím, že kdyby vše dopadlo ideálně, mohlo by se začít stavět ještě před příštími volbami, tedy v roce 2010.
Odpor trvá
I přes pozitivní proklamace radnice a investora a nyní už i vstřícný přístup památkářů, kterým nakonec nevadí ani nová zástavba při Plzeňské ulici, trvají ale obavy opozice i dalších aktivistů, kteří se osudem historické kolonie zabývají. „Naše obavy se týkají hlavně budoucího využití, chtěli bychom tam zachovat park a jakousi oddechovou zónu pro veřejnost, navíc doplněnou kulturní, případně i sociální funkcí,“ řekl zastupitel Ondřej Velek (SZ). Ludvík Hradílek, vlastník nyní už poslední soukromé nemovitosti v rámci kolonie a dlouholetý bojovník za zachování Buďánky, je také skeptický. Podobně jako opozice se bojí dalšího čerpání veřejných peněz: „Nepostupují logicky, stále připravují projekt, který se zdá být velmi zatížený. Proč by stavěli bytové domy na potoce a ještě si to komplikovali rekonstrukcí celé kolonie? Bojím se, že to dotáhnou do konečné fáze a pak řeknou, že jim má radnice kompenzovat vysoké náklady.“ Další aktivisté ale upozorňují na propojení investora se sborem expertů, který v podstatě předurčil stanovisko památkářů. „Někde na cestě mezi Národním památkovým ústavem a magistrátním odborem památkové péče došlo k obratu, původní stanovisko totiž bylo zamítavé, což máme doloženo,“ říká zdroj z neziskového sektoru. Nezbývá tedy než čekat a doufat, že veřejné proklamace nezůstanou jen v podobě vyřčených, ale neuskutečněných slov.
Autor je redaktor deníku Právo.