glosa Tomáše Havlína

Summity G8 musí člověk milovat. Rok co rok představí exotické místo, které musí být luxusní a nedostupné. Jsou vůbec v průvodcích? Pravda, loni summit v Heiligendammu provázely vyčerpávající pochody policistů i demonstrantů po meklenburských borech a lukách. Letos je ale opět vše na svém místě a zdá se, že ke stolu zasedl básník: Na odlehlém japonském ostrově Hokkaidó se nachází vyhaslá sopka, v jejímž kráteru se nachází jezero Toja. Uprostřed jezera je ostrov a na něm luxusní hotel. Čtyři sta pokojů. Právě zde to začátkem července vypukne. Program je stejný jako loni v Německu – klimatické změny a rozvojová pomoc. Podle TAZ mohou ekonomicky vyspělé země světa složit reparát, protože z loňských závazků nesplnily skoro nic. To ukázala už prosincová konference o klimatu na Bali, kde se jednalo o tom, jestli začít jednat. „Klid na práci“ je letos zajištěný. Centrum protestů se nachází ve sto kilometrů vzdáleném Sapporu a Japonsko v otázce právních standardů nelpí na doslovnosti. Hrozbou terorismu se dá obhájit téměř cokoli. Policie už začala pracovat: preventivně zatkla čtyřicet lidí, kteří patrně zůstanou v celách až do konce summitu. Kolem hotelu také vznikla bezpečnostní zóna padesátikilometrového poloměru a svébytných pravidel. Narušitelé mohou počítat i s třítýdenním vězněním…