Už žádná depeše bez špeha, žádný telefon bez odposlechu a žádný chat bez dvojího čtení. Tak se rozhodli ve Švédsku, kde parlament schválil v Evropě dosud nevídaný zákon o dohledu nad komunikací. Přísná norma záhy získala přezdívku „Lex Orwell“ a její kritici mluví o policejním státu.
„Švédsko se orwellovským zákonem stane světovým extrémem,“ varoval v německém listu TAZ Dan O’Brian z organizace Electronic Frontier Foundation, která se zabývá ochranou občanských práv.
Na co přesně se Skandinávci mohou připravit? Podle zákona, který začne platit od ledna 2009, nesmí kontrolami na švédských hranicích proklouznout ani bit – a to ani jedním směrem. Veškerá telefonní, sms, e-mailová a další internetová komunikace bude zaznamenávána, a to nejen pokud jde o to, kdo s kým a jak dlouho“. Na úřední servery se bude kopírovat celý obsah, následně proskenovaný pomocí „závadných“ klíčových slov a jmen osob podezřelých z trestné činnosti, zejména teroristického spiknutí.
Švédové tak aplikují militaristickou taktiku na civilní obyvatelstvo. Dosud totiž byla tak rozsáhlým odposlechům podřízena jen vojenská komunikace. Časy se ale mění. Stačila parlamentní shoda konzervativců, lidovců a křesťanských demokratů a přehled o soukromé komunikaci se obejde i bez soudního povolení.
Vláda se zaštiťuje v Evropě čím dál populárnější otázkou bezpečnosti. Občany se přitom snaží uklidnit slibem, že dostatečně oddělí domácí od mezinárodní komunikace. To lze ovšem jen těžko a i kontrola „komunikace procházející přes Švédsko“ je velmi zavádějící formule. Národní hranice totiž ztrácejí v prostředí internetu význam a v současnosti prochází přes Švédsko například 80 % ruského internetového provozu. Jistý si tak před okem kontrolora nemůže být asi nikdo.
Švédský parlament údajně dlouho nepamatuje tak konfliktní schvalování zákona. Pro zvedlo ruku 143 poslanců, 138 bylo proti. Sociální demokraté se nechali slyšet, že pokud zvítězí v dalších volbách, zákon přehodnotí.
Proti pátravým úřadům se už ohradila Evropská federace novinářů a její švédská větev. Žurnalisté se obávají, že za daných podmínek nebudou moci dostatečně chránit své zdroje. „Existuje hranice toho, co může demokracie učinit na svou obranu, aniž by se sama stala nedemokratickou,“ říká předsedkyně syndikátu Agneta Lindblomová.
Země může nakonec utrpět i ekonomicky. Sledování komunikace se totiž nelíbí ani mezinárodním firmám, ani internetovým providerům. Finská společnost Teliasonera už přesunula své servery do Finska a podle zpráv agentury Invest in Sweden se zbrzdila lokální expanze nadnárodních IT firem.
Otázka je, koho si Švédsko, respektovaná západní demokracie, bralo při sestavování Lex Orwell za vzor. „Zavedením těchto nových opatření následuje švédská vláda příklad zemí, jako je Čína, Saúdská Arábie nebo Spojené státy,“ myslí si Peter Fleischer z Googlu.
Není ale nutné chodit tak daleko. Posilování kontroly a dohledu je celoevropský trend. Vyprávět by o tom mohli například Němci, jejichž ministr vnitra Wolfgang Schäuble prosazuje možnost nabourat se do soukromých počítačů a kopírovat jejich obsahy na státní harddisky, anebo Italové, kteří jsou podle Institutu Maxe Plancka nejsledovanějším národem v Evropě. Starý kontinent rád platí za výspu občanských práv a svobod. Někdy by ale stálo za to se zamyslet, zda mu například takové Rusko, vůči kterému se vymezuje, spíše neukazuje obraz jeho vlastní budoucnosti.
Autor je redaktor A-kontra.