ženské kolektivy
#11/2017

glosa Jakuba Mračna

Karta Pražana není žádnou novinkou. Ničím novým ovšem nejsou ani pokračující snahy vedení Prahy o co největší kontrolu společnosti, což se prezentuje jako veskrze bohulibá snaha o co největší „bezpečí a pohodlí“ obyvatel hlavního města. Bezpečí už v Praze hlídají další desítky nových kamer se skvělým softwarem, o vyhláškách, které dělají z člověka s pivem na ulici zločince, a chystaném akčním plánu na „konečné vyřešení problémů s bezdomovci“ ani nemluvě. Co je ale moc, je moc a týká se to právě odsouhlaseného vnucení čipových karet všem, kteří si budou chtít předplatit hromadnou dopravu v Praze. Karty totiž navzdory stamilionové investici města a proklamacím o tom, jak úžasně zkvalitní služby, nikdo nechce. Proč také, když hned po jejich zavedení slyšíme o tom, že jsou osobní údaje na nich chráněny jen mizerně, a karty tak vytvoří novou databázi, podle níž bude možné ve finále sledovat pohyb osob. Vysvětlení vládnoucí ODS je stejné jako v případě zavedení zóny placeného parkování. „Je to ekonomický nátlak, kterým lze zlepšit situaci v centru města, což je veřejný zájem,“ říká ústy jednoho ze svých šéfů. Ekonomický nátlak jde ale v tomto případě proti veřejnému zájmu.