Spiknutí proti Richterovi

Boj za Prahu kulturní se v poslední době změnil v docela slušný karneval. Jsme obklopeni nejrůznějšími maskami. Z plakátovacích ploch na nás shlížejí lačné tlamy samozvaných kulturních mesiášů, kteří chtějí naše peníze na svou pochybnou ochotničinu. Objevila se rytířská iniciativa občanů, která hájí zdravý rozum: copak vážně chceme platit něco tak zbytečného, jako je divadlo? A navrch, jakýsi fantom obsadil Milana Richtera a jeho partnerku do pornokomiksu. Ovšem, je to jasné spiknutí. Nejen že někdo chce rozhazovat naše peníze, ale navíc neváhá bohatnout na pornografických a nactiutrhačných škvárech. Kdo? To je přece zřejmé, jsou to tajemní „ONI“, dobře organizovaná a řízená skupina, které nejde o nic jiného než o zisk. A proti ní stojí parta bojovníků světla, v čele s neustále ostouzeným Milanem Richterem, tím zosobněním politického šarmu, a překvapivě bulvárem, který už se na podobné praktiky samozvané intelektuální elity národa nemůže dívat. Bohdalka jako softcore, proč ne, ale porno? To se nesluší. A co se děje pod maskami? Mytologický střet obyčejného člověka s elitářským člověkem kulturním vytvořil právě radní Richter během Dnů neklidu a sám se postavil do role advokáta „průměrných“. Dostalo se mu tak nekonečné možnosti opíjet veřejnost rohlíkem a namísto zásadních otázek (co se skutečně teď děje v pražské kultuře) vyrukovat s kauzami, které se báječně hodí do křiklavých novinových titulků. Koho zajímá, že zmíněné plakáty klidně citují neexistující výrok Jiřího Ornesta a pan radní si navrch se zápalem agenta Muldera rozvíjí konspirace a zaměstnává týmy expertů řáděním rafinované Photoshopové mafie jednoho muže. Ačkoli se mi zmíněný pornokomiks nelíbí, kus metaforické pravdy v něm je. Nadržený samec Richter bere kulturu tvrdě zezadu a něžně jí do ouška šeptá: čubičko.