V Čechách nás jako generační vzpomínka z dětství spojují večerníčky. Ale nehledají se o dost hůř písně, které vznikaly specificky pro děti a staly se jaksi obecným majetkem? V éře před Skoumalem a Dádou byly děti zhusta odkázané na to, aby si přivlastnily nějaké ty Hložky a Mládky, tedy to nejinfantilnější (v dobrém i zlém) z popu pro dospělé. V Americe sedmdesátých let se podařilo vytvořit rozsáhlou sérii písniček a animovaných klipů, které byly určené dětem, ba dokonce měly od začátku do konce vzdělávací účel. Schoolhouse Rock, který patrně existoval ještě před termínem info-tainment, byl ovšem „poučný“ s rafinovaností showbusinessu: groteskně i s černým humorem, dynamickou animací a odkazy na popkulturu. Kluci a holčičky na klipy tehdy zírali každou sobotu ráno. Od té doby vyšly písně ve čtyřalbovém boxu, kapely jako R.E.M. natočily coververze a k třicátému výročí vydal Disney nedávno soubor dvou DVD. Co na té veřejné zakázce tak okouzluje?
Především: Schoolhouse Rock neobsahuje nějaké „výchovné příběhy“. Husté rhythm’ n’blues o sebe nechává v obraze třískat vagony a sbor posunovačů hučí: Slučovací spojko, jaká je tvá funkce? Což ovšem zní v originále jako gospel: Conjunction junction, what’s your function?! Oblíbenou klasikou se stala ministory I’m Just a Bill (Já jsem jen návrh zákona), popisující strastiplnou cestu „Billa“ na Capitol Hill přes všechny senátory, aby se z něj stal skutečný zákon. Když se někdo vrací z výletu, ptají se ho ostatní: Tak jaké to bylo? Vybal adjektiva! Načež následuje píseň, po které budete do smrti vědět, co je to přídavné jméno. V sériích Grammar Rock, America Rock, Money Rock, Science a History se nevýchovně padá na hlavu a dějí nereálné absurdity, texty mají kabaretní a evergreenový půvab. Kdo by něco takového u nás uměl? Snad Jiří Suchý, Jiří Dědeček a textař báječný, byť málo produktivní, Tomáš Hanák. Jen Suchý se však blíží americkým kolegům (nejlepší kusy psal Bob Dorough) v broadwayské ambici být součástí popkultury pro velké publikum.
Ze všech sérií Schoolhouse Rocku se jako nejčistší, nejabsurdnější a nejvýraznější zdá ta o matematice. Píseň o historii nebo zákonodárství může mít jakž takž „normální“ příběh, ale co se to děje, když do soulově či beatlesácky svůdného rytmu zní refrén „jednou osm je osm, dvakrát osm je šestnáct, třikrát osm je dvacet čtyři a pětkrát osm je čtyřicet, to znáš“? Odpočítávání „pět – deset – patnáct – dvacet – dvacet pět – třicet“ (čtenář nejspíš odhadne další vývoj textu) se sice používá v angličtině jako „pikání“ při schovávané, ale v písničce působí zase jako čistá idea, vtělená do popsongu. Plastické kreslené číslice v krajině připomínají občas montypythonovské animace Terryho Gilliama.
Celá série začíná slovy „čtyřicet dnů a čtyřicet nocí, tak dlouho pršelo, děti“: když pak vylézají zvířata z Noemovy archy (násobilka dvou!), je to start matematických tabulek od příběhu, který je nám známý. Three Is a Magic Number připomíná hippiesácký duhový trip, I Got Six s černouškem, šesti balónky a šesti žvejkačkami je nejextatičtější nářez celé násobilky. Jedenáctka je hodná a legrační bytost, protože se s ní násobí nejsnáz.
Jedna z počtářských etud je v čemsi výjimečná. Pianistka a zpěvačka Blossom Dearie (v padesátých letech ji obdivoval Miles Davis) svým tenkým, dívčím hlasem zpívá Figure Eight (Číslice osm, ale i Představ si osmičku). Sní o tom, jak bruslí osmičky na zamrzlém rybníce. Umí násobit až do osmdesáti, ale ví, že ani to ji neochrání před tenkým ledem. Tahle písnička jako by mezi vším šaškováním byla melancholickou mezihrou: umět počítat je prima, říká mezi řádky, ale přepočítal by se ten, kdo by chtěl, aby mu to stačilo pro život. (Tentýž námět má vlastně první díl Dekalogu Krzysztofa Kieslowského, v němž otec u počítače dojde k exaktnímu výpočtu, že led jeho syna unese – dítě se přesto utopí.) Z nadhledu zimní písničky je znát, že pro školní poučky nezapomněli tvůrci Schoolhouse Rock na zbytek světa.
V dnešní éře záplavy nezávislých kapel a jejich hudby na webu máme na dosah tisíce písní. Kolik z nich má za sebou silný, podstatný motiv vzniku? Možná hodně, jen se v tom dnešním labyrintu nesnadno hledají. Snad proto mi jako jistota, malý, ale skvěle naplněný účel, přijdou písně o tom, kolik je šestkrát čtyři.
Seminář s projekcí filmových písní Schoolhouse Rock se koná v pražském kině Světozor jako zahajovací večer další sezony cyklu Audiovisual (středa 10. září, 20.30 hodin).
Autor je hudební publicista.