Skupina Tupolev vznikla v rakouském Mödlingu v roce 2003. Její hudba se pohybuje na pomezí moderní klasické hudby, jazzu a postrocku; začátkem září poprvé vystoupí v České republice. Posádku Tupolevu tvoří Peter Holy (piano), Alexandr Vatagin (basa, violoncello), Lukas Scholler (elektronika) a David Schweighart (bicí).
Nakolik byla pro kompilaci Moreover Mödling z roku 2006 významná oblast Mödlingu? Je to místo, kde všichni členové vaší skupiny žijí?
Vatagin: Je to místo, kde jsme vyrostli a před pěti, šesti lety začali dělat hudbu; někteří z nás dříve. Dali jsme se tam dohromady, a to nejenom lidi z Tupolevu, ale také z jiných skupin. Byla to taková malá komunita.
Je tato komunita stále živá?
Vatagin: Vlastně skoro všichni se teď přestěhovali z Mödlingu do Vídně. Mödling je městečko deset kilometrů od Vídně. Z Tupolevu už tam žije jen jeden.
Holy: Myslím, že teď je malá mödlinská scéna ve Vídni.
Jaká je ve Vídni situace ohledně alternativní hudby?
Vatagin: Samozřejmě, že když žijete jenom ve Vídni, budete vždycky říkat, že situace je špatná. Každý to říká o svém městě, z Prahy to asi sami znáte. Ve Vídni není mnoho klubů orientovaných na experimentální pop, elektronickou hudbu, rock a jiné žánry, jako je nová klasická hudba nebo jazz. Ale docela to jde. Vídeň je výjimečná tím, že ve srovnání se zeměmi, jako je například Německo, vláda stále na hudbu dost přispívá.
Ve své hudbě se vyhýbáte opakování melodií a motivů. Jakou roli hraje improvizace, když hrajete živě, a kolik je jí na albu?
Holy: Máme pevné party pro melodické nástroje, zatímco bicí více či méně improvizují na to, co hraji já s Alexandrem, elektronika je též více či méně pevná. Improvizace je tedy pouze pro bicí, my hrajeme pevné party z not.
Vatagin: Na albu? Tak jedna a půl písně. Ale ani ty nejsou opravdu improvizované. Máme určité postupy, takže přibližně víme, co hrát, avšak členění písně záleží na dni a tak...
Holy: Některé pasáže našich písní nemají stanovené trvání, ale improvizace je tam vlastně málo. Naprostá většina alba je plně komponovaná.
Vaše nejnovější album se jmenuje Vzpomínky na Björna Bolssena, což je imaginární avantgardní skladatel z 20. století, ale také název vašeho předešlého projektu zaměřeného na experimentální hudbu. První skladba alba obsahuje samply z nahrávek projektu Björn Bolssen. Stává se pro vás experimentální minulostí?
Holy: Myslím, že trochu ano, přinejmenším pro mě. Je to pro mě část myšlenky, která za tím názvem je.
Vatagin: Před dvěma či třemi lety jsme poslouchali víc experimentální hudby, viděli jsme více koncertů a též se na nich podíleli. I teď je to důležité, ale řekněme, že jsme toho viděli už dost a můžeme se zase těšit na nové typy hudby.
Holy: Máme tam stále nějaké experimentální prvky, ale už toho není tolik. Především co se týče experimentálních zvuků a podobných věcí.
Zdá se, že máte velmi rádi prostor mezi hudbou samotnou. Vaše hudba je charakteristická dírami nebo trhlinami, které jsou záměrně ponechány otevřené. Nakolik jde o to, co není zahráno?
Vatagin: Chvíli po tom, co jsme skupinu založili, to bylo klíčové. Je to druh zkušenosti, která je pro nás nepostradatelná, ale řekl bych, že v posledním roce či dvou méně.
Holy: Bylo pro nás zásadní opakovaně posluchači poskytovat možnost se od kompozice odpoutat a zase se k ní vrátit.
Vatagin: Určitě, šlo nám o to nedělat to jednostranně, tedy ani pouhá kompozice, ani pouhé neprovázané trhliny.
Jak podstatná je nakonec struktura?
Vatagin: Proměny struktur přinášejí další struktury, to je pro nás kompozice. Tak vidíme psaní písní pro Tupolev. Peter složí něco na piano, což mu obvykle trvá dost dlouho. Děláme dvě tři skladby do roka, což není mnoho, ale vypracovat každou chce opravdu čas. Je to docela událost, když máme novou píseň.
V Praze budete hrát poprvé?
Vatagin: S Tupolevem ano. Osobně jsem byl několikrát nejen v Praze, ale i v dalších vašich městech. Nedávno jsme hráli s jinou mou kapelou Slon ve Zlíně U Tetoura. To byla legrace, je to takový drsný pankáčský squat. Vůbec jsem si tam nepřipadal jako na Východě. To bylo hodně dobré.
Je pro vás Tupolev číslo jedna?
Vatagin: Tak nějak. Tupolev má prioritu oproti ostatním kapelám, v nichž hraji. Samozřejmě záleží i na tom, jestli je právě turné. V září jedu s Tupolevem, v říjnu se Slonem a v prosinci s Port-Royal. Ale Tupolev je něco jako první láska. Bude pro mě stále stěžejní a také se do téhle kapely nejvíc vkládám, s Peterem jsme takové řekněme srdce Tupolevu.
Skupina Tupolev vystoupí v Praze 6. 9. 2008 v prostoru Skutečnost.