Jedním z největších, ne-li největším hudebním festivalem léta byl opět ryze subkulturní hip-hop kemp, jenž léta naoko rozděluje místní scénu, ale nepřestává být největším svátkem černé muziky v Evropě. Neduhy, kterými trpí, jsou neodmyslitelně spjaty se současnou podobou hip-hopu, ale i obecně se světem, kde je naprostým vládcem značka. Značka oblečení, kuřiva, limonády, prostě všeho.
Nikoliv náhodou se kanadská novinářka Naomi Kleinová ve své detailní knižní analýze role značky v dnešním světě (No logo) zaměřila na zneužívání alternativních subkultur a hip-hopu zvláště. Kontrast původní, takřka chudinské hudby ulice s leskem značkových hadrů a nezbytných zlatých řetězů je nejpatrnější. I když se dnes loga snaží okupovat veškerý alternativní prostor, nelze nevidět, že hip-hop je pro svůj charakter jednou z hlavních obětí. Původní obrovská, čistě bílá a hlavně bezejmenná trika nahradilo oblečení rapujících idolů, kteří rychle pochopili, že když své fanoušky neoblečou sami, obleče je někdo jiný, třeba firma Nike.
Nábytek Wu-Tang?
Letiště u Hradce Králové se na několik dnů proměnilo v místo, jež přetékalo nabídkou nejen hudební. Hlavní ranvej připomínala klasický oděvní trh – s tím rozdílem, že na tomhle najdete jen některé značky a za tričko zaplatíte aspoň 1000 korun. Můžete si ale být jisti, že něco podobného, ne-li stejného visí i ve skříni 50Centa. Už dávno se to netýká jen muziky a peněz z jejího prodeje. Rapeři v Americe, ale už třeba i v Polsku zjistili, že když jde o životní styl, nejde jen o hudební nosiče, a tak se z nich stali majitelé oděvních firem, kteří vás obléknou od spodního prádla až po boty a ještě vám to vnutí prostřednictvím vlastního časopisu. Člen legendární skupiny Wu-Tang clan Raekwon nebyl daleko od pravdy, když předpovídal, že „v roce 2005 by se mohl prodávat nábytek Wu-Tang“.
Logo hraje prim i na hudebních stagích, kterých je na hip-hop kempu požehnaně. Hlavní stage je pod patronátem T-mobile operátora, a tedy se tak samozřejmě i jmenuje, jinde se zase do prostor stanu, jenž je pojmenován „český domeczech“, pouští jen mládež nad 18 let. Člověk by čekal, že tam poběží nějaké porno z produkce Snoop doga (i to je součástí rapové hry), ale jde o hudební stan pod patronátem a přísným dohledem značky cigaret Petra. Samotný stan je jedna velká reklama, mnoho drsně se tvářících sekuriťáků a hostesek s krabičkami těch pravých cigaret. Tohle je vážně jen pro dospělé. Cena, která se platí za výjimečnou rozmanitost a vpravdě zajímavé interprety, kteří by bez sponzorských peněz zůstali sedět doma.
Trhliny propouštějí světlo
Naštěstí jsou to v mnoha případech samotní rapeři, kteří narušují reklamní obraz a skrze vzniklé trhliny nastavují zrcadlo sobě i návštěvníkům. A tak uvědomělí rapeři ze Švédska Looptroop rockers v osobě vyloženě neraperského frontmana Promoe – jenž se svým vzezřením zcela vymyká hiphopovým klišé, neboť připomíná spíše bílého rastafariána v ošuntělém triku a opraných džínách – donutí několikatisícový dav za deště vyslechnout řadu angažovaných songů a hromadně skandovat punkerské „Fuck the police!“. Jindy zase jihlavský raper Eurodel reflektuje prostředí českého domeczechu, v němž vystupuje, a tak začne rapovat rýmy, jež útočí na jedny výše jmenované cigarety a nadnárodní společnost, jež je vyrábí. Za chvíli ale není slyšet nic krom podkladu. Mikrofon mu totiž vypnou. A proč? „Nemůžu s tím nic dělat, to je příkaz shora,“ vysvětluje zvukař, proč zabránil spontánní a free stylem podané kritice, která k rapu vždy patřila.
I když je prostředí hip-hop kempu poznamenáno konzumem v té nejtvrdší podobě, tak jsou chvíle, kdy člověk ví, že to všechno stojí za to. Chvíle, kdy je rád za volbu interpretů, kteří odhalují schizofrennost situace a výbornou muzikou a mnohdy i radikálními názory ospravedlňují existenci průmyslu zvaného hip-hop. O hudbu tu snad stále jde především, což člověku dojde ve chvíli, kdy poslední koncert kempu rozezvučí legendární živé uskupení The Roots, které nikoho nenechá na pochybách, že kořeny hip-hopu stále vězí pevně v půdě, z níž vyrostly.