Zpráva o Americe?

Už i u nás vyšla komiksová publikace, která je obrázkovým shrnutím obsahu mnohasetstránkové zprávy Národní komise pro teroristické útoky na Spojené státy. Graficky velmi zdařilá komiksová podoba, která se lehce čte, je adresována hlavně americkým knihovnám a základním a středním školám. Právě v tom je ale největší nebezpečí tohoto obrázkového příběhu vytvořeného na základě skutečnosti. Měl by se stát učebnicí svého druhu; oficiálním výkladem událostí z 11. září 2001 a toho, co po nich následovalo. Pokud předseda komise hned v předmluvě tvrdí, že komiks by měl „dodat [Američanům] energii a podnítit je, aby se zapojili do reforem a změn za bezpečnější Ameriku“, nelze než konstatovat, že kniha tak opravdu funguje. Vyvolává strach, v jehož objetí je řada čtenářů jistě povolnější k odevzdání vlastních svobod. Občas připomíná umný pokus o navýšení rozpočtů bezpečnostních složek a rozšíření jejich řad. Bohužel stejné otázky, které chybějí v celospolečenském americkém diskursu, chybějí i zde, a kniha tak působí selektivně až účelově. Muslimové jsou ti zlí a fousatí (pokud se zrovna neoholili v rámci příprav na útok) a tenhle obraz nedozná změn až do konce knihy. Vypadá to, jako by se tak už narodili, a jako by tedy jediným řešením otázky terorismu byl nikdy nekončící boj s někým, koho neznáme a při nejlepší vůli mu nemůžeme rozumět. O jejich motivech se nedozvíme nic, krom toho, že „nenávidí Ameriku“. Přestože kniha se dle své mediální kampaně má dotýkat kořenů terorismu, ve skutečnosti podrobně analyzuje spíš nečinnost jednotlivých amerických bezpečnostních složek. Právě v těchto pasážích je ostatně její největší význam a chvílemi se dílo stává obžalobou těch, kdo mohli tušit, ale netušili nebo dělali, že nevidí. O americké zahraniční politice nebo situaci v Palestině a Izraeli se nedozvíte nic. Jako by to s islámským terorismem nemělo nic společného. Al-Kájda je zcela proti současným poznatkům líčena jako všemocná mezinárodní organizace a o faktu, že jde o neorganizovanou, spíš spontánní organizaci, se mlčí. Nepříjemné skutečnosti buď chybějí úplně nebo jsou (třeba americká podpora a výcvik afghánských mudžahedínů) zmíněny v nepodstatné zkratce. Naopak spojencům nakloněný afghánský prezident Hamíd Karzáí je líčen jako „statečný a odhodlaný prezident“. Podle Zprávy o 11. září by to už mělo v Afghánistánu po vyhrané válce s Talibánem vypadat jako na Floridě. Ale nevypadá. „Bereme do zajetí, zabíjíme, odstrašujeme a odrazujeme více teroristů, než kolik jich každý den zrekrutují, vycvičí a postaví proti nám madrasy a radikální klerikové?“ ptá se v knize politik Donald Rumsfeld a nechtěně tak odhaluje, že samotný boj proti teroru bez vidiny dlouhodobé strategie a změn v americké mezinárodní politice nestačí. Jedinou kritickou částí publikace tak zůstává jednostránkové doporučení komise, které nekončí u vojenského boje, ale naznačuje, že pokud nezměníme neutěšený stav některých občanů světa, těžko můžeme doufat, že proti jeho současné podobě přestanou s fanatickým zaujetím bojovat. Tenhle komiks nemůže být učebnicí, protože nevyvolává žádné otázky, jen předestírá odpovědi, které se mají stát (pokud se už nestaly) vyznáním nové antiteroristické víry.